Již za několik dní obohatí knižní trh v ČR publikace „Budiž voda“, která popisuje izraelské zkušenosti s nakládáním s vodou a využitím vody. Portál Naše voda přináší pro zájemce seriál krátkých ukázek z jednotlivých kapitol.

………Vodovodní síť vedoucí vodu z řeky Jarkon u Tel Avivu do severních oblastí Negevu, neboli druhá fáze Blassova plánu, byla uvedena do provozu v červenci 1955. Projekt ze dvou třetin finacovala americká židovská komunita, zbytek potřebných peněz získala izraelská vláda prodejem dluhopisů (většinou rovněž americkým Židům). Díky novým zásobám vody se podařilo zúrodnit dvacet tisíc hektarů pouště. Zahajovacího ceremoniálu, jehož součástí byly děkovné modlitby a vystoupení zpěváků a tanečníků ze všech předních izraelských divadelních společností, se zúčastnili zástupci sedmnácti amerických měst a také guvernér státu New York, Averell Harriman.

Příprava realizace třetí fáze plánu, Národního rozvaděče vody, jak se projektu začalo říkat, měla začít takřka okamžitě poté. Rozvaděč měl vést vodu ze severu země až na jih, do Negevské pouště, přičemž jeho součástí se měla stát i síť postavená v druhé fázi, která využívala vodu z řeky Jarkon. Bylo ovšem nutné překonat řadu technických problémů. Linie od Jarkonu k Negevu vedla podél písečného pobřeží. Šlo o stavbu, kterou bylo relativně snadné naplánovat i uskutečnit. Oproti tomu Národní rozvaděč vody vyžadoval výstavbu gigantického systému potrubí, jež mělo vést většinou kamenitým terénem pod zemí, aby byl rozvaděč chráněn před nepřátelskými útoky a také aby – jako každý jiný potrubní systém – vydržel dlouhou řadu let.

Z hlediska rozlohy je Izrael malinkou zemí. Často bývá velikostně srovnáván s americkým státem New Jersey. Na malé ploše se nicméně střídají velmi různorodé klimatické podmínky a také nadmořské výšky. Vodárenská infrastruktura musela bezchybně sloužit v nulové nadmořské výšce, ale také dvě stě metrů pod mořem v oblasti Galilejského jezera a ve výšce přes osm set metrů nad mořem v Jeruzalémě. Musela také vydržet studené a vlhké zimy i suché a sálavé vedro pouště. K rozmístění nového potrubí, čerpadel a ventilů bylo nutné provést rozsáhlé výkopové práce téměř ve všech částech země. Bylo jasné, že to způsobí celou řadu problémů a těžkostí. Na druhé straně měl z překonání těchto obtíží brzy těžit každý izraelský občan, ať byl židovského či arabského původu.

Zdroj: Budiž voda, foto: Rezervoár vody v Negevské poušti, který uchovává recyklovanou vodu určenou k zavlažování pouštních farem a jehož skladovací kapacita je zhruba 7,5 mil. kubíků.