V průběhu listopadu letošního roku spatří světlo světa unikátní publikace s názvem „Krajina a voda“, kniha „o životě s vodou a návratu k přirozené krajině“. Čtenářům portálu Naše voda nabízíme v předstihu ukázky z jednotlivých kapitol.

Kapitola 6 – Stojaté vody – od jezer k okapům, autor textu Zdeňka Sůvová

Eutrofizací je nazýván proces obohacování vod živinami, tedy látkami s obsahem biogenních prvků. Zvýšeného přísunu živin využijí nejdříve primární producenti, hlavně řasy a sinice (fytoplankton). Jednotlivé řasy poměrně rychle odumírají a u dna se rozkládají za spotřeby kyslíku. Další kyslík konzumuje zooplankton, který se v reakci na nárůst koncentrace fytoplanktonu také začne záhy množit. Pokud produkce fytoplanktonu převáží nad rychlostí jeho odbourávání, ve vodě rychle klesá množství kyslíku, zejména u dna. V hloubkách vzniká anaerobní prostředí a přemnožené řasy a sinice se u dna v anoxických podmínkách rozkládají tlením a kvašením. Nedostatek kyslíku zabíjí ryby i další organismy, zastínění hladiny „vodním květem“ brání průchodu slunečních paprsků a růstu makrofyt. Kalná voda se navíc rychleji zahřívá, což opět vede k nižší koncentraci kyslíku. Mění se tak celá společenstva, často ve směru snižování druhové bohatosti. Kromě ekologické hodnoty se zhoršuje i rekreační využití takových vod. Jednak zakalená a zapáchající voda ke koupání příliš neláká, jednak přemnožené sinice znamenají velkou koncentraci cyanotoxinů a potenciální kožní problémy.

Eutrofizace zasahuje všechny povrchové vody, ale nejrychleji se projevuje tam, kde je nejmenší pohyb vody, tedy v jezerech a jiných stojatých vodách. Vodní tělesa s převahou produkce fytoplanktonu nad jeho odbouráváním nazýváme eutrofní, opačným stavem jsou vody oligotrofní s nízkým přísunem živin. Přírodní i uměle vytvořené nádrže při tom většinou začínají jako oligotrofní a postupem času se mění na eutrofní. V přirozených podmínkách je ovšem eutrofizace pozvolným procesem, který pomaleji probíhá v prostředí horských ples a rychleji v údolních nádržích. Podílí se na něm například horninové podloží, zásobení jezera přítoky či přítomnost rostlinných a živočišných společenstev ve vodě i v okolí.

V posledním století ovšem lidská činnost proces eutrofizace výrazně urychluje. Člověk nešetrným hospodařením na polích či odlesňováním narušuje hydrologické poměry a přispívá tak k vyšší erozi a odnosu půd. A k tomu zásobuje vodní prostředí dalšími živinami z polních hnojiv, ze sídlištních i průmyslových odpadních vod, či díky záměrnému urychlování eutrofizace kvůli zvýšení produkce ryb.

Zdroj: Krajina a voda, autor textu Zdeňka Sůvová, foto: Krajina a voda (pískovna)