Po letech praxe, kdy se povolení na složitější projekty vyřizovala až dvanáct let oproti dvěma letům unijního průměru, mělo stačit razítko jen jedno. Píší o tom Hospodářské noviny s tím, že záměru stojí v cestě voda – ministerstvo zemědělství totiž trvá na tom, aby se vodoprávní povolení vydávalo zvlášť.

„Pak není možné využít výhod koordinovaného řízení zejména pro pozemní komunikace a některé energetické stavby,“ ohradilo se v rámci připomínek k návrhu ministerstvo průmyslu. Zklamaní jsou také v resortu dopravy. „Bohužel se problematiku nakládání s vodami nepodařilo uspokojivě vyřešit,“prohlašuje mluvčí Zdeněk Neusar. Právě tato dvě ministerstva by přitom zrychlení lhůt a pružnější realizaci projektů potřebovala nejvíc, obě mají na seznamu evropských strategických staveb své položky a s nimi i závazky. Propadají i peníze z evropských fondů na nové dálnice nebo železnice – pokud dotační období trvá sedm let, ale získání povolení dvanáct, musí se peníze vrátit do Bruselu. Zoufalost situace shrnuje výrok, který ministr dopravy Dan Ťok (za ANO) nedávno pronesl: Nám nic nebrání žádat o peníze na projekty v novém dotačním období. Až na to, že ty projekty nejsou nachystané, nemáme vykoupené pozemky a nevíme, jak to chceme udělat.“

Takzvané koordinované povolení má jednoduchá pravidla: u každého projektu má být možné sloučit územní i stavební řízení do jednoho, nutné by nemělo být obíhat ani hasiče, hygieniky a další úřady. Vše vyřídí jen jeden a od ostatních si vyžádá závazná stanoviska. Tedy až na vodu, pokud bude ministerstvo zemědělství trvat na svém. Argumentuje tím, že povolení k nakládání s vodami je časově omezené, dá se měnit a rušit – kvůli tomu bývá klíčové, když kvůli dopadům na životní prostředí dojde na střet s unií.

S vodou nemusí překážky pro stavby končit, problematické je i posuzování vlivů na životní prostředí, takzvaná EIA. Novela stavebního zákona, v níž se koordinované povolení řeší, počítá s tím, že EIA už nebude samostatnou procedurou, ale závazným stanoviskem, které se vypořádá jednou. Teď se řeší zvlášť u územního i stavebního povolení, pokaždé do toho může vstoupit veřejnost s připomínkami a na střetu s ekology se pak příprava stavby může vléct. Příkladem je plavební stupeň u Děčína, který má splavnit Labe do Německa. Už v uplynulých sedmi letech mělo Česko na projekt peníze z EU, nemohlo je ale použít kvůli trvajícímu sporu s ekology o chráněných živočiších. A spor se ještě potáhne, Ťok nedávno připustil, že Děčín zvládne stavební povolení získat nejdřív v roce 2019.

Zdroj: Hospodářské noviny, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová