Téma „Co v současné době hýbe českým vodohospodářstvím“ je společnou náplní blížícího se veletrhu VODOVODY- KANALIZACE 2015 i rozhovoru s předsedou Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR Františkem Barákem.

Jedním z hlavních témat doprovodného programu budou dotace. Právě začíná nové programové období, to minulé bylo hodně problematické, některé obce dnes například musí vracet peníze… Věříte, že teď proběhne všechno v pořádku?

Získání dotací bude obtížné, podobně jako v minulém období.  Každý, kdo pochopí komplikace spojené s podmínkami a administrativou rozdělování dotací, si rozmyslí, jestli se bude o dotace ucházet, nebo ne. Podmínky pro jejich udělení jsou totiž často komplikované. Bazírují na zbytečných parametrech, termínech, nesplnitelných nástrojích či jiných problémech, které pouze živí další a další konzultanty a poradenské firmy. A když pak šetření odhalí nesoulad, musí se dotace vracet, jako se tomu teď děje v některých obcích.

V čem je tedy problém?

Na rozdíl od jiných států vymysleli naši zástupci zdaleka nejvíce druhů dotačních programů, čímž významnou měrou předem zkomplikovali přístup velkému počtu možných žadatelů. Krom toho, dotace do českého vodárenství od samého začátku neodpovídají námaze ani vynaloženým prostředkům. Podmínky k jejich získání jsou komplikované, nekompetentně sjednány a administrativně nezvládnutelné. Práci českých institucí a dotační administrativu hodnotím jako velmi špatnou a nekompetentní.

Do českého vodárenství nyní půjde výrazně méně peněz. Ovlivní to rozvoj vodohospodářské infrastruktury?

To v žádném případě ne. Evropské dotace, které jsou určeny pro obor vodovody a kanalizace, přináší řádově několik miliard ročně. Je to navíc jednorázová záležitost, která může trvat dva tři roky. Pro udržování a obnovu infrastruktury ale potřebujeme dlouhodobě 17 – 18 miliard korun ročně.  Evropské dotace do českého vodárenství jsou tak z dlouhodobého hlediska málo významné.

Už teď je ale jasné, že kvůli nižšímu objemu dotací i přísnějším podmínkám, dosáhne na dotace méně měst a obcí. To není zřejmě dobrá zpráva pro koncové spotřebitele, kterým hrozí zdražení vody.

Za každou rychle, jednoduše a účelně získanou dotaci jsme samozřejmě rádi. Nicméně se této optimální cestě staví více a více překážek.

Plánované až desetinásobné navýšení poplatků za objem vypouštěných odpadních vod spolu se zpřísněním limitů znečištění vod může navíc skokově zvýšit pro spotřebitele ceny vodného a stočného.

Z toho jsme nešťastní. Ve většině velkých aglomerací nad 10 tisíc obyvatel se v minulém období podle evropské směrnice modernizovaly čistírny odpadních vod, aby byly schopné čistit podle přísnějších standardů. Nyní se musí technologicky modernizovat znovu. To je nesmysl, na to samozřejmě nikdo nemá. Navíc limity jsou technologicky téměř nedosažitelné. Znehodnocuje to všechno předešlé investice a zatěžuje rozpočty jak měst, tak v konečném důsledku peněženky obyvatel. Už nejde o životné prostředí, jsou to výmysly úředníků, jak získat další peníze do jejich rozpočtu.

Ministerstvo životního prostředí se navíc rozhodlo nepodporovat výstavbu jednotných kanalizací, tedy kanalizací, které odvádí splaškovou a dešťovou vodu ve společném vedení. V ČR jde přitom o nejčastější druh kanalizace.

Ano, města a obce ji budovaly v současném programovém období a předpokládají její budování i v dalších letech. My bychom z hlediska životního prostředí samozřejmě chtěli, aby tam, kde je to možné a ekonomicky přijatelné, se budovala oddílná kanalizace, tedy aby dešťová voda nebyla smíšena s městskými odpadními vodami a nezatěžovala čistírny odpadních vod. V řadě lokalit je to ale nemožné a hlavně nesmyslné.  Jsou města, kde funguje jednotná kanalizace, často jsou u domů septiky, někde chybí i napojení kanalizace na čistírnu odpadních. Je ekonomicky nepřijatelné o ulici dál budovat oddílnou kanalizaci. Pokud na tom ministerstvo bude trvat, zmaří připravované projekty a investice do nich a ohrozí čerpání peněz v novém programovém období.

Na výstavě se bude diskutovat také o regulaci oboru. Jednou z podmínek Evropské komise pro nové programové období totiž bylo zřízení samostatného regulátora, který bude obor vodárenství regulovat a koordinovat. Vláda se nakonec rozhodla, že nevznikne samostatný úřad, ale že se úkolu zhostí ministerstvo zemědělství. Jste s tímto rozhodnutím spokojení?

Námitka, že obor vodovodů a kanalizací není dostatečně regulován, byla nesmyslná. Podle mého názoru je obor přeregulován. Vodárenské společnosti, provozovatelé a vlastníci musí plnit řadu úkolů a vykazovat spoustu parametrů několika orgánům, které sedí na různých ministerstvech. Požadavek vzniku nového regulátora byla nejspíš snaha politiků vytvořit další trafiku. Rozhodnutí, že koordinační úlohu teď bude zastávat ministerstvo zemědělství, tak z tohoto pohledu hodnotím kladně.

Regulátor bude regulovat také ceny vody. Česká voda je přitom poměrně drahá –  proč?

Cena vody se v České republice pohybuje na úrovni západních evropských zemí. Při srovnání ceny ale musíme srovnávat také úroveň zdrojů surové vody a úroveň a stav vodárenské infrastruktury. Jestliže je vodárenská infrastruktura v dobrém stavu, nemusíte budovat nové nebo obnovovat velké celky sítí. Můžete si tak dovolit mít ceny, které kryjí provozní náklady a vytváří fond obnovy. V opačném případě musíte generovat finanční prostředky na obnovu z nárůstu ceny vodného a stočného. V České republice se bohužel do vodárenství investovalo velmi málo, i když to poslední léta napravujeme. Ale právě to vedlo k cenovému nárůstu. Tam, kde byl špatný stav vodárenské infrastruktury, musely jít zkrátka zisky z vodného a stočného do obnovy a rekonstrukce.

Další skoková zdražení tak už nehrozí?

Zejména velké vodárenské společnosti dnes mají páteřní sítě zrenovovány, jsou funkční, stejně tak hlavní technologické jednotky jsou v konstantně provozuschopném stavu. Takže značný nárůst ceny vody pro získání zdrojů na rozsáhlou obnovu nehrozí. U velkých společností by tak už ke skokovému nárůstu nemělo dojít a ceny by měly respektovat cenovou úroveň v České republice, případně inflaci.

Ruku v ruce s cenou pitné vody jde také její kvalita. A ta česká patří mezi nejlepší…

Ano, máme totiž dobré zdroje povrchové i podzemní vody, ze kterých zkušené a profesionálně zdatné české vodárenské společnosti vyrábějí a dodávají dobrou a kvalitní vodu. O tom svědčí monitoring pitných vod, který zajišťuje již přes dvacet let Státní zdravotní ústav. Ten od akreditovaných laboratoří vodárenských společností vyrábějících pitnou vodu zajišťuje sběr informací o kvalitě pitné vody a vydává o tom každoročně zprávu. Z té je patrné, že problémů spojených s pitnou vodou je málo a zejména ve velkých aglomeracích je dodávka kvalitní pitné vody na velmi vysoké úrovni.

Projevila se hospodářská krize také na spotřebě vody?

Ano, posledních pět až osm let sledujeme pokles spotřeby vody, i když loni a letos už je viditelná stabilizace. Nižší spotřeba tak způsobila další zdražení. Myslím si, že ale i tento trend je již u konce, cítíme jisté oživení. Krize se oboru naštěstí nedotkla natolik, abychom byli nuceni zastavit nebo přerušit investiční výstavbu.

Více informací o výstavě VODOVODY-KANALIZACE a podrobný program naleznete na

www.vystava-vod-ka.cz

ilustrační foto (František Barák) Naše voda – Nina Havlová