Připravovaná nařízení Vlády ČR týkající se požadavků na čištění odpadních vod z malých čistíren odpadních vod (ČOV) jsou podle provozovatelů i majitelů takových ČOV v mnoha případech nesplnitelná.

Vyplývá to ze společného Stanoviska Sdružení vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR) a Svazu měst a obcí ČR (SMO ČR) k podmínkám vypouštění odpadních vod do vod podzemních a povrchových.

Nové nařízení vlády o vypouštění odpadních vod do vod podzemních č. 416/2010 Sb. v řadě navržených změn může zjednodušit život vlastníkům ČOV v místech, kde není možné odváděné odpadní vody vypouštět do recipientu. Na druhou stranu norma přinesla zcela zásadní navýšení požadavku na odstraňování celkového dusíku z čištěných odpadních vod a to na úroveň 12 mg/l pro ČOV s kapacitou nad 50 ekvivalentních obyvatel (EO) a 20 mg/l pro 10-50 EO. I zástupci výrobců domovních ČOV uvádí, že dosažení takových hodnot je nereálné a požadované účinnosti nedosahují ani nejlepší německé domovní ČOV v kategorii D. Navržené hodnoty jsou také pod současnou požadovanou úroveň takzvaných nejlepších dostupných technologií (BAT) pro velké ČOV nad 10 000 EO.

Druhým novým nařízením vlády je nařízení vlády č. 59/2015 Sb., které nahrazuje nařízení vlády č. 61/2003 Sb. o vypouštění odpadních vod do vod povrchových. Přestože limity řada studií vč. studie Ministerstva zemědělství z roku 2009 potvrzuje, že podmínky aktuálně platného nařízení jsou přísnější, než požadavky Směrnice 271/91/EHS, je předkládáno další zpřísnění a to zejména odstraněním číselných hodnot limitů dosažitelných nejlepšími dostupnými technologiemi (dále jen BAT) v příloze č. 7 stávajícího nařízení. Tyto limity jsou v současné době nepodkročitelné, tedy bez souhlasu znečišťovatele není vodoprávní úřad oprávněn stanovit limity pod tuto mez. Města a obce, jako majoritní vlastníci vodohospodářské infrastruktury v ČR se tak dostávají do prostředí právní nejistoty pro stávající i nové projekty výstavby a rekonstrukce ČOV, kdy limity, pro které budou připravovány projekty, mohou být zásadně odlišné od současných. To však zcela zásadně ovlivňuje investiční i návaznou provozní nákladovost.

Současná aplikace číselných limitů BAT tak není ochranou provozovatelů před nutností kvalitního čištění odpadních vod, ale ochranou obyvatel před navyšováním nákladů na stočné nad sociálně únosnou mez a také ochranou také před nerovnými podmínkami, kdy bez těchto limitů bude docházet ke stanovení různých požadavků na úroveň čištění v různých ORP a bude tak docházet k diskriminaci části obyvatel nutností dalších rekonstrukcí ČOV, příp. výrazným zvýšením provozních nákladů. Vlastní limity BAT jsou běžné i v ostatních oblastech průmyslové činnosti a ochrany životního prostředí a musí být nastaveny pro podmínky nejméně vhodné pro biologické procesy čištění odpadních vod. Přitom takové limity musí zohledňovat i ekonomickou přijatelnost použitých technologií. Aplikace navrženého přístupu v horizontu několika let zjevně povede zejména v malých aglomeracích k zvyšování cen stočného a to přitom, kdy se v mnoha regionech cena vodného a stočného blíží ceně sociálně únosné.

K návrhům je samozřejmě ještě dlouhá řada dalších připomínek, ovšem jako zásadní problém se jeví to, že ministerstvo životního prostředí naprosto přestalo komunikovat v oblasti ochrany vod v průběhu zpracování novelizací právních předpisů a vše podstatné se odehrává nyní až v meziresortním připomínkovém řízení. Tento stav lze stěží pokládat za uspokojivý.

Zdroj: SOVAK ČR, SMO ČR, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová