Raci se pomalu začínají vracet zpět do volné přírody, i díky odborníkům z Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického (VÚRH) ve Vodňanech. O rizicích dalšího přežití raků v ČR mluvil v rozhovoru pro týdeník 5plus2 představitel VÚRH Pavel Kozák.

* Jak to v současné době vypadá v České republice s račí populací?

Dalo by se říct, že to s raky vypadá dobře, protože se objevují a poměrně často dostáváme hlášky od lidí, že se v jejich potocích, řekách či nádržích raci objevují. Bohužel v řadě případů jde o nepůvodní druhy raků – americké druhy. Ve volné přírodě jsou zde zatím dva druhy, a to rak signální a pruhovaný. Nicméně to stačí na to, aby zhruba polovina vod byla obsazena těmito raky. Problém je v tom, že tito raci přenáší račí mor, ke kterému jsou oni relativně imunní, ovšem naše druhy na ně hynou.
* Kdybychom se zaměřili na střední Čechy, kde se tady raci nejvíce vyskytují?

Co se týká nepůvodních druhů raků, tak ty se zde nachází ve velkých tocích, jako je například Labe a Vltava i jejich přítoky. Zde je možné setkat se s rakem pruhovaným. Když se ale zaměříme konkrétně na střední Čechy, tak můžeme říct, že tento kraj je poměrně bohatý i na původní druhy raků. Zde se vyskytuje nejen rak říční, ale také rak kamenáč, což je poměrně dobré. Hovořit můžeme především o jižní části kraje, jako je Příbramsko, Křivoklátsko a podobně. Řada lokalit je ale i v severní části středních Čech.

* Kdo rakům nejvíce škodí?
Člověk? (smích) Člověk určitě, a to v podstatě i co se nepůvodních druhů raků týká. Může totiž za to, že se rozšířili a dále rozšiřují. Trpí také račí populace v nádržích, které jsou pravidelně vypouštěné. Pak jsou samozřejmě i další predátoři. Zmínit mohu například norka amerického, který je ve středních Čechách také poměrně hojný. Ten dokáže vyplundrovat potoky poměrně dokonale, a to nejen od raků, ale i od říčních druhů ryb. Predátorů je samozřejmě daleko více, ovšem na přirozených lokalitách, kde má rak dostatek úkrytů, je populace poměrně vyvážená a predátoři ho až tolik neohrožují.

* Nedávno jste vysazovali raky do potoků v Bělé pod Bezdězem. Jak dlouho trvá, než je možné raky vysadit do volné přírody?
V Bělé pod Bezdězem jsme vysazovali roční ráčata, která měla tři až čtyři centimetry délky. Do této velikosti doroste rak přibližně za tři měsíce. Vysazovat je možné i starší raky, dvou či tříleté, ale i generační, které jsou starší než tři roky.

* Kolikrát do roka tak raky vysazujete?
Obyčejně děláme dvě až tři akce do roka. Na více nemáme kapacity. Paradoxně někdy i orgány ochrany přírody brání vysazování. V některých krajích jsou více osvícení, jinde méně. Podle toho se také přistupuje i k ochraně raků. Někde jsou vyloženě pasivní, to znamená – chráníme, ale jen konzervujeme současný stav. Jinde jsou orgány ochrany přírody aktivní a podporují vysazování raků do lokalit, kam rak patří.

* Co na to říkají lidé, když vás vidí při vysazování raků do toků? Přece jen to už není zvíře, které by bylo tolik vidět…
Přesně tak! Lidé se zajímají o vysazování raků, vzpomínají na to, jak dříve bylo všude spoustu raků, a většinou tomu fandí. Pokud se rak na dané lokality vysadí a lidé o tom vědí, tak se k té lokalitě jinak (lépe) chovají. Řekněme, že je to takový deštníkový druh, který nám pomáhá chránit celou lokalitu, nejen toho raka samotného. Myslím si, že to za to stojí je vysazovat.

* Říkal jste, že raci dříve byli běžnou součástí vod. Co se stalo, že zmizeli?
Raci dostali dvě velké rány. Na počátku 19. století přišel račí mor. Ten šel od Itálie přes celou Evropu a zdecimoval prakticky všechny obsádky raků. Když se po několika desítkách let začali u nás raci znovu vzpamatovávat, řekněme kolem 60. let, tak nastala velká intenzifikace zemědělství s hnojením a pesticidy a také regulací toků. To byla další velká rána pro raky. Kolem 80. let byl rak znovu v Červené knize ohrožených živočichů.

Zdroj: týdeník 5plus2, ilustrační foto Naše voda – Petr Havel