Stejně jako v případě jiných moderních a obecně zatím nepříliš známých technologií jsou předmětem odporu řady lidí nanotechnologie a nanočástice. Ty se přitom uplatňují i v oblasti čištění vod.

Jde například o využití polymerních nanovláken pro filtraci vody a vzduchu a nanočástic nulamocného železa. Mimo jiné i tyto technologie rozebírá v osvětovém článku na populárně naučném serveru osel.cz předseda Asociace nanotechnologického průmyslu Jiří Kůs.

Polymerní nanovlákna pro filtraci vody a vzduchu
Délky nanovláken jsou téměř nekonečné a jejich průměry se obvykle pohybují v desítkách nanometrů 70 – 150 nm. Struktury z nanovláken jsou mechanicky málo odolné, nejsou samonosné a vždy se používají s podkladovým substrátem. Materiály pro filtraci vzduchu jsou fixovány na nosných podkladových textiliích, aby odolávaly průtoku vzduchu. Jednotlivá nanovlákna se ze struktury neuvolňují, nemohou být vdechnuta ani kontaminovat prostředí. Nanostrukturované materiály pro filtraci vody jsou namáhány většími průtoky kapalin, proto jsou mechanicky ztuženy, např. lisováním. Filtráty této technologie nejsou nebezpečné.

Nanočástice nulamocného železa
Nanočástice nulamocného železa (nZVI) mají rozměry v řádu desítek nanometrů a kulový tvar. Mají také silné redukční účinky a díky nepatrným rozměrům výborně migrují prostředím. Toho se s výhodou využívá při čištění vod a odstraňování odolných nečistot. Nanočástice se používají v nižších koncentracích, které nejsou toxické ani nebezpečné pro životní prostředí, a po reakci je železo vždy odstraněno, takže by jeho použití nemělo způsobovat žádné komplikace. Významnou roli při posuzování bezpečnosti nanočástic hraje také tvar nanočástic. Právě nanočástice nulamocného nanoželeza patří svým kulovým tvarem k těm nejvíce bezpečným. Když se dostanou do lidského těla, tak se pak snadno vyloučí.  Nanočástice nulamocného železa jsou průmyslově vyráběny už několik desítek let a žádný negativní efekt na lidské zdraví a životní prostředí zatím nebyl pozorován. Navíc tyto nanočástice vznikají i při některých běžných procesech, jako je například svařování. Ani zde nebyl prokázán negativní dopad na lidské zdraví.

„Je to paradox. Nanočástice kolem nás poletují miliony let. Například při sopečné činnosti se jich do vzduchu dostanou tuny. Příroda využívá biotechnologické postupy a molekulární nanostrojky od objevení života na Zemi, který sama zakódovala do molekuly DNA. Nicméně nanotechnologie jako vědecký a průmyslový obor jsou zatím velice mladé, jejich vznik se datuje do 70. let minulého století. Oproti tradičním oborům, jako třeba strojírenství, ale pracuje s něčím, co není vidět pouhým okem: Manipuluje s atomy a molekulami, možná proto ty obavy laické veřejnosti. Něco, co není vidět, nemůže mít člověk tak úplně pod kontrolou,“ podotýká ve zmíněném článku Kůs.

Zdroj: www.osel.cz, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová