Ministerstva zemědělství, životního prostředí ČR a Svaz vodního hospodářství (SVH) zřejmě naleznou řešení, které by umožnilo i nadále ukládat sedimenty z vodních nádrží a koryt řek v krajině. Informoval o tom dnes na setkání s novináři předseda představenstva SVH Petr Kubala.

Původní verze novely zákona o odpadech by totiž jinak znamenala výrazné zvýšení nákladů při těžbě sedimentů z vodních nádrží a koryt vodních toků, zhoršení kvality zemědělské půdy a nárůst rizika povodní. Až do včerejšího dne hrozila situace, kdy by se mohlo stát, že budou vytěžené sedimenty podle novely zákona o odpadech zařazeny do kategorie „odpad“, aniž by bylo speciálně upraveno nakládání s ním a jako takové by nemohly být využity například při úpravách terénu, při zavážení podzemních prostor či ukládány na zemědělské půdě. „Jejich ukládáním na skládky, protože jiný způsob likvidace takového odpadu by prakticky nepřipadal v úvahu, by se odstraňování sedimentů z vodních nádrží a koryt vodních toků stalo v mnoha případech finančně neúnosným. Proto by se dalo očekávat, že by tyto sedimenty byly z vodních nádrží a koryt vodních toků těženy v podstatně menší míře. Důsledkem toho by bylo zhoršení ochrany před povodněmi zanesením koryt vodních toků, zmenšením retenčních a akumulačních objemů vodních nádrží a retenčních schopností krajiny,“ varoval Kubala.

Na jednání zástupců ministerstva životního prostředí pod vedením náměstkyně ministra Bereniky Peštové, vrchního ředitele sekce vodního hospodářství ministerstva zemědělství Pavla Punčocháře a předsedy představenstva SVH Petra Kubaly ale podle šéfa SVH došlo ve věci nakládání se sedimenty ke shodě obou resortů, byly přijaty některé připomínky ministerstva zemědělství a byly tak dohodnuty takové úpravy předkládané novely tohoto zákona, které nakonec umožní nakládat s vytěženými sedimenty nikoliv pouze jako s odpadem likvidovaným na skládkách.

Sedimenty ve vodních nádržích a korytech vodních toků vznikají samovolně a přirozeně následkem vodní eroze na pozemcích. S ohledem na jejich množství je prakticky vyloučeno, aby se všemi takto vzniklými sedimenty bylo nakládáno striktně jako s odpadem podle všech zásad zákona o odpadech. Navrácení „sedimentů z rybníků, vodních nádrží a vodních toků“ na pozemky náležejících do zemědělského půdního fondu navíc předpokládá i právě projednávaná novela zákona č. 334/1994 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu.

Pokud by byly veškeré sedimenty vytěžené z vodních nádrží a koryt vodních toků považovány za odpad likvidovatelný na skládkách, dostala by se tím také Česká republika do kolize se záměrem Evropské komise a svým vlastním závazkem snížit skládkování odpadů v krajině. Je proto nezbytné, aby novelou zákona o odpadech byl upraven i způsob nakládání s vytěženými sedimenty z vodních nádrží a koryt vodních toků tak, aby pro ně většina administrativních povinností vyplývajících ze zákona o odpadech pro nakládání s odpady neplatila.

„Není samozřejmě sporu o tom, že vytěžené sedimenty, které by bylo možné ukládat na zemědělské půdě, nesmí obsahovat nebezpečné látky,“ podotýká Kubala. To není možné ani v současné době, kdy je aplikace sedimentů na pozemcích náležících do zemědělského půdního fondu možná.

Naše voda, foto (Petr Kubala) Naše voda – Nina Havlová