V reakci na články související se zhoršující se kvalitou surové vody uvádí SOVAK ČR následující: Je nutno odlišit dva pojmy, které v řadě článků (často až poplašných zpráv) poněkud splývají dohromady, a to surovou vodu, která obsahuje celou řadu látek, a vodu pitnou dodávanou veřejnými vodovody.

Co se týká kvality pitné vody a jejích dodávek obyvatelům ČR zde nelze jakkoliv zpochybňovat kvalitu či uvádět rizika pro veřejnost. Pravidelné odběry vzorků vody a kontrola její kvality je prováděna jak na straně provozovatelů vodovodu, tak spadá pod tzv. superkontrolu zajišťovanou orgánem ochrany veřejného zdraví (OOVZ).  Monitoring kvality zajišťovaný provozními společnostmi je prováděn v autorizovaných laboratořích. Výsledky rozborů jsou vykazovány do celostátní databáze „Informační systém PiVo“ (IS PiVo), kterou spravuje Státní zdravotní ústav (SZÚ) a hygienické stanice. Od roku 2004 jsou většinovým zdrojem dat pro celostátní databázi jakosti pitné vody rozbory zajišťované provozovateli vodovodů, jejichž provedení v předepsané kvalitě, četnosti a rozsahu je provozovatelům vodovodů uloženo platnými právními předpisy, konkrétně aktuálním zněním vyhlášky č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody. Podrobný článek ke kvalitě vody byl vydán SOVAK ČR 24.5.2021 na základě zprávy Státního zdravotního ústavu, zde.

Složení surové vody, které je primárně diskutováno, závisí na lokálních podmínkách a konkrétním zdroji vody a tak se územně významně odlišuje. Složení surové vody je pak uzpůsoben konkrétní proces úpravy na vodu pitnou. Vodárenství v ČR čelí neustále novým výzvám a rizikům. Je zřejmé, že to znamená zvyšování nároků na technologie a provoz. Vhodným nástrojem pro přípravu na blízkou i vzdálenější budoucnost je „Posouzení rizik“.

K aktuálně diskutované problematice „mikropolutantů“ byl vydán v pondělí 23.5.2022 článek na webu SOVAK ČR, který podrobně, ale srozumitelně popisuje jednotlivé aspekty, zde.

Nejudržitelnějším a nejvíce preferovaným řešením je v první řadě zabránit mikropolutantům ve vstupu do koloběhu vody. Měly by být podniknuty kroky, aby tyto látky nevstupovaly do vodního cyklu. Prioritně by opatření měla být provedena u zdroje, aby se předešlo emisím nebo vypouštěním mikropolutantů do vodního prostředí.

Zde je nezbytné uvést, že jak čistírenské, tak vodárenské technologie se neustále vyvíjejí a neustávající progres oboru vodovodů a kanalizací zajišťuje maximální možnou účinnost odstranění mikropolutantů z vodního prostředí. Nejčastějšími postupy jsou oxidace, ozonizace, sorpce nebo membránové technologie, tyto technologie však není možné zavádět na každé čistírně odpadních vod nebo vodárně v České republice.

Mezi nejvíce skloňované mikropolutanty v současné době patří rezidua pesticidních látek a jejich metabolity. Je prokázáno, že zdrojem těchto látek je zemědělská činnost. Pokud je zdroj vody těmito látkami kontaminován, byla již v mnoha případech doplněna technologie úpravy vody o další stupeň nebo se takové doplnění technologie připravuje. Současně s pesticidy je odstraňována i většina ostatních mikropolutantů. Vedle doplnění technologie je ale nutné, aby byla prosazována preventivní opatření v okolí vodních zdrojů, aby se vnosu pesticidních látek do vody zamezilo. To je ovšem velmi dlouhodobý proces. Vše je nastavováno tak, aby spotřebitelé napojení na vodovod pro veřejnou potřebu dostávali pitnou vodu v co nejvyšší kvalitě, aby vyhovovala i limitům nastaveným v legislativě dle principu předběžné opatrnosti.

Na významném počtu úpraven již jsou tyto technologie nainstalované a postupně se zavádějí i na dalších úpravnách a zdrojích, kde to situace vyžaduje. Důvodem jsou v drtivé většině rezidua pesticidních látek, ale tyto technologie pak odstraňují i ostatní mikropolutanty.

SOVAK ČR, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová