V ČR není v současné době obhospodařováno zhruba tři čtvrtě milionu hektarů půdy. Jak přitom uvádí ve svém článku první místopředseda Svazu vlastníků půdy ČR František Janda, má tento stav negativní vliv na životní prostředí, včetně zdrojů pitné vody.

Území naší republiky je z pohledu biodiverzity velmi rozdílné. Nachází se u nás oblasti s ohroženou ekologickou stabilitou otevřené škodlivému působení větrné i vodní erozí, jakož i lokality, které se postupně mění v rozsáhlá neprostupná území náletových dřevin, křovin a bažin. V podhorských a horských oblastech, za které se většinou označují marginální (pro produkci znevýhodněné – pozn. red.) oblasti, je už téměř každá pozemková parcela dotčena náletovými křovinami a dřevinami.

Tento jev, kterému se nevěnuje náležitá pozornost, již přinesl rozsáhlou ztrátu zemědělské půdy. Český statistický úřad uvádí, že v roce 2010-11 bylo obhospodařováno v ČR pouze 3 483 500 ha zemědělském půdy, což je cca 0.35 ha na jednoho obyvatele. Z toho orné půdy jen 2 513 846 ha, na jednoho obyvatele to je cca 0,25 ha. Údaje Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního uvádějí jiná čísla. V roce 2010 je v ČR evidováno v katastrech nemovitostí 4 233 500 ha zemědělské půdy. Znamená to tedy, že jsme v ČR neobděláváním ztratili 750 000 ha zemědělské půdy?

To není úbytek půdy způsobený zástavbou. Výměru 750 000 ha mají totiž vlastníci stále vedenou na listech vlastnických jako zemědělskou půdu. Tato ztráta neobhospodařované  zemědělské půdy se týká více podhorských a horských oblastí  i když rozsáhlé plochy znehodnocené zemědělské půdy se nachází i také ve vnitrozemí. Jde také o bývalá vojenská cvičiště. Nefunkční meliorace mění půdu v bažiny, nyní oblíbeně nazývané mokřady. Je zjevné, že těžká zemědělská mechanizace, kterou jsou vybaveni naši zemědělci, se nemůže na všech pozemcích zcela uplatnit. Zemědělci pak většinou znehodnocené pozemky opouštějí. Před dorůstajícími větvemi náletových dřevin každým rokem ustupují a na tuto plochu ještě dostávají dotace. Někteří zemědělci mají snahu křoví z pole odstranit, tento proces je ale orgány životního prostředí považován za žádoucí.

Zemědělství v horských a podhorských oblastech nemusí ale neohrožovatživotní prostředí  a vodní zdroje. Dokazují to sedláci těchto oblastí v sousedních zemích. Právě naopak. Krajina tam zůstává zvelebena a prameny vody čisté. Nedělejme si iluzi. Zarostlá a neprůchodná krajina, do které mnohé zájmové skupiny chtějí opět pustit i dravou zvěř, nezajistí budoucím generacím předpoklad výhodného exportování vody za potraviny. Za padesát let budou potraviny chybět nejen u nás, ale na celé zeměkouli a 750 000 ha zemědělské půdy uživí dva miliony občanů. Zneklidňující je, že současná neřízená likvidace zemědělské půdy v České republice je nevratným procesem.

František Janda, 1. místopředseda Svazu vlastníkůpůdy ČR