Vodní dílo Gabčíkovo začalo na Dunaji fungovat poté, co byla 24. října 1992 přehrazena řeka u Čunova a její tok tak zmizel z původního koryta. Tři dekády fungující přehrada a elektrárny jsou ale jen torzem původního čs.-maďarského projektu ze 70. let. Smlouvu o budování obřího vodního díla Gabčíkovo – Nagymaros uzavřely vlády Maďarska a tehdejšího Československa již v září 1977, po protestech ekologických aktivistů a také z finančních důvodů ale Budapešť svoji část v roce 1989 opustila.

Kvůli komplikacím z maďarské strany schválila nakonec slovenská vláda vybudování vodního díla Gabčíkovo jen na československém území se zmenšenou zdrží, bez původně projektovaného vodního díla Nagymaros. Maďarská vláda definitivně vypověděla smlouvu v květnu 1992, ale slovenská i československá federální vláda označily krok za právně neúčinný, protože smlouva neobsahovala ustanovení o jednostranném vypovězení.

Slovensko i Maďarsko svůj spor předaly Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu, který v září 1997 potvrdil platnost smlouvy o výstavbě a provozu gigantického vodního díla a rozhodl, že Maďarsko nemělo právo smlouvu vypovídat. Za protiprávní ale označil i postup Slovenska, které dostavělo vodní dílo jen na svém území. Zemím uložil, aby jednaly o vyřešení sporu, dlouhá jednání ale zatím vedla jen k dohodě o tom, že obě strany upřednostňují nejproblematičtější body včetně hydrografické nápravy starého koryta Dunaje.

Zdroj: ČTK, foto: wikimedia commons, Robzle – Vlastní dílo