Jak již jsme na portálu Naše voda avizovali, chceme našim čtenářům přiblížit některé ze zajímavých příspěvků z konference Vodní nádrže 2012. Prvním z nich je první část příspěvku vrchního ředitele oboru vodního hospodářství ministerstva zemědělství Pavla Punčocháře.

Význam vodních nádrží pro vodní zdroje v České republice je evidentní– prakticky veškerá voda z území odtéká a disponibilní vodní zdroje jsou závislé výhradně na atmosférických srážkách.V důsledku rozkolísanosti srážek dochází k výskytu hydrologických extrémů – povodní a sucha – cožhistoricky vedlo k výstavbě vodních nádrží, které tyto výkyvy vodního režimu umožňovaly vyrovnávat a tedy tlumit jejich nepříznivý dopad. Krom toho akumulované vody posilují omezené disponibilní vodní zdroje, neboť v evropském kontextu patří Česká republika do skupiny zemí s omezenými zdroji vody. Podnětem k zahájení výstavby přehradních nádrží byla právě poptávka po stabilních vodních zdrojích, nezbytných pro průmyslový rozvoj v 18. století – kdy vznikaly manufaktury. Do r. 1918 bylo na území České republiky postaveno 19 přehrad (odpovídajících v podstatě kritériím používaných v současnosti v souladu s podmínkami ICOLD – Mezinárodní komise pro velké přehrady). Po katastrofě protržení přehrady Bílá Desná byla výstavba na určité období utlumena, nicméně potřeba zajistit trvale dostatek vody vedl k dalšímu rozvoji výstavby od třicátých let minulého století, který vyvrcholil v letech 1945–1990, kdy bylo postaveno cca 80 přehradních nádrží.

I když v současnosti není nedostatek vody zásadním problémemČeské republiky (regionální sucha s dopadem na zemědělství ovšem nelze zanedbat), je možné v budoucnosti očekávat nedostatek vodních zdrojů v důsledku rozkolísanosti srážek, jak vyplývá s výsledků různých scénářů vývoje změny klimatu. Je proto na místě nejenom uplatňovat úsporné využívání vodních zdrojů,posilovat retenci vody v krajině, optimalizovat manipulaci na stávajících vodních dílech a korigovat režimy víceúčelového využívání stávajících přehradních nádrží, ale rovněž připravit další možnosti akumulace vody v povodích i s ohledem na možnosti posílení odběrů pro zemědělství a energetiku v případě pravidelného a delšího období sucha.

(Dostupnost vody v ČR na jednoho obyvatele podle prezentace EEA – Worl Water Forum, Turecko, 2009) jedna z nejnižších ve vyspělých zemích – v rámci EU mají nižší dostupnost vopdy než ČR pouze Kypr a Malta).

O významu vody pro život pojednávají každoročně stovkyčlánků a sdělení celosvětově publikovaných u příležitosti Světového dne vody, kterým se stal 22. březen.Nezastupitelnost vody pro rozvoj civilizace, hospodářský růst a kvalitu života lidské populace dokumentují dochované důkazy o existenci přehradních nádrží v době předkřesťanské. Z uvedených důvodů nelze např. v současném „vodním blahobytu“,který blahosklonně vnímáme (mimochodem proto, že existuje dostatečný objem akumulací vody ve stávajících nádržích), nepodcenit péči o zajištění budoucích vodních zdrojů. Vždyť při naplnění „průměrného scénáře“ dopadu změny klimatu na našem území by – i při všech pravděpodobnostních nejistotách – nebylo 40–70 % povolených odběrů povrchových vod v našich povodích pokryto.

Je příznačné, že jedinou výjimku by tvořilo povodí Odry, kde by díky správě nádrží ve státním podniku Povodí Odry byly deficity srážek eliminovány díky propojení a funkci vodohospodářských soustav existujících přehradních nádrží. Podobně lze také doložit, že období nízkých srážkových úhrnů v letech 1993–4 se nijak podstatněneprojevilo na dodávkách pitné vody tam, kde vodárenské zdroje tvořily přehradní nádrže a dosvědčuje to příklad největší vodárenské nádrže Švihov nařece Želivce, která i přes pokles hladiny o cca 13 m trvale poskytovala potřebné množství vody pro zásobení Středočeského regionu a Prahy. Domnívám se,že není významnějšího argumentu o tom, co přehradní nádrže znamenají pro zabezpečení vodních zdrojů v České republice.

(Podle statistik existovalo v ČR v roce 2009 celkem 165 významných vodních nádrží s celkovou kapacitou 3 342,8 milionu kubíků akumulovaných vod).

Současný stav významných (velkých) vodních nádrží v České republice svědčí o tom, že se v posledních 20ti letech jejich počet prakticky nezměnil. Uvedené údaje vycházejí z původního Směrného vodohospodářského plánu a jsou díky práci VÚV TGM v. v. i. publikovány ve Vodohospodářských věstnících. Nádrže vykazované jako významné splňují několik základních kritérií (ovladatelný objem nad 1 mil. m3 a charakteristiky vymezené Mezinárodní komisí pro velké přehrady), což v oblasti uvádění počtů nádrží v ČR dělalo a dělá poněkud problémy.

K počtům těchto uváděných velkých (významných) nádrží je třeba ještě připojit existenci řady dalších – zejména 523 nádrží, které byly v minulosti ve správě Zemědělské vodohospodářské správy (t. j. před r. 2011). Ovšem jejich celkový objem představuje cca 34 mil. m3, tedy cca 1% celkového objemu nádrží „významných“. Rovněž je třeba zmínit existenci více než 23 000 rybníků, z nichž některé (např. Rožmberk a řada dalších s velikostí nad 50 ha) svojí rozlohou a zejména objemem převyšují uváděné „malé“ nádrže. Všechny tyto akumulované objemy vod v řadě případů plní pozitivní lokální funkce – zejména při zadržení přívalových povodní. Při ohlédnutí do historie je ovšem nutné uvést,že oproti situaci v 17.–18. století počet rybníků klesl přibližně na jednu třetinu.

Určitou inventuru zaniklých rybníků provedly na požádání ministerstva zemědělství státní podniky Povodí a výsledkem jsou velmi překvapivé údaje – jen tyto podniky evidují 4 927 zaniklých rybníků. K důvodům zanikání (rušení) rybníků nepatří pouze snaha o rozšíření zemědělské půdy, ale také výrazný pokles zájmu o ryby v potravinové skladbě obyvatel (údajně protestovalo obyvatelstvo proti opakování rybích pokrmů v jednom týdnu a zejména proti poskytování ryb jako „naturálií“ za provedené práce pro šlechtice a také církev).

pokračování příště, redakčně upraveno