Česká společnost ornitologická (ČSO) vyhlašuje ptákem roku 2023 poláka velkého. Na pomyslném trůnu vystřídá zvonka zeleného. Udělením titulu polákovi velkému chtějí ornitologové upozornit na neutěšený stav naší rybniční krajiny a na to, že polák v  České republice stále patří mezi lovné druhy, a to i přesto, že je celosvětově ohrožený.

Udělením čestného titulu ornitologové již od roku 1992 upozorňují na zajímavé ptačí druhy a vybízejí veřejnost k jejich sledování a praktické ochraně. Zvolený ptačí druh zároveň reprezentuje problematiku, která se týká široké skupiny opeřenců. „Polák velký je vrubozobý pták, který k životu potřebuje rozmanité mokřady s ostrůvky a rákosinami. Takových je ale v Česku už jen minimum. Polák proto hnízdí na rybnících, kde se ale potýká s problémy. Kromě neutěšeného stavu rybniční krajiny musí od září do listopadu čelit lovcům. Ačkoliv je polák od roku 2015 celosvětově ohroženým druhem, v Česku stále patří mezi lovnou zvěř, což je nepřijatelné. V letošním roce budeme usilovat o vyjmutí poláka ze seznamu lovných druhů,“ předesílá ředitel ČSO Zdeněk Vermouzek. S vyhlášením ptáka roku vydává ČSO zvláštní číslo časopisu Ptačí svět věnované polákovi.

Poláky velké u nás lze pozorovat celoročně, na jaře ale ve vyšších počtech než v zimě. „Polák velký je naší druhou nejpočetnější kachnou, za kachnou divokou. Každoročně u nás hnízdí 7 tisíc až 14 tisíc párů poláků velkých. Zimu v Česku tráví kolem tří tisíc jedinců,“ popisuje Vermouzek. Zrzavá hlava a krk, které kontrastují se světlým tělem, a nápadné, červenohnědé oči jsou hlavními znaky samce poláka velkého. „U tohoto druhu je výrazný pohlavní dimorfismus, tedy kačer je zbarvený jinak než kachna. Aby samice neupozorňovala na hnízdo, v jejím šatu převládají různé odstíny hnědé a stejnou barvu má i oko,“ popisuje Vermouzek.

Ještě na začátku 20. století byl polák velký u nás vzácný. Postupně se ale jeho stavy začaly zvyšovat. „Polákům velkým v polovině 20. století vyhovoval tehdejší systém rybníkářství. Rybníky představovaly ostrovy života v kulturní zemědělské krajině. Již v této době sice docházelo k jejich hnojení, ale jeho intenzita byla minimální a velikost rybích obsádek zdaleka nedosahovala současných hodnot. Pravidlem byly rozsáhlé, členité a druhově bohaté pobřežní porosty, ideální místo pro hnízdění i hledání potravy. Poláci byli u nás v 70. letech 20. století na svém početním vrcholu a dokonce nejpočetnější kachnou,“ zdůrazňuje Vermouzek.

Jenže na konci 70. let se naplno rozběhla intenzifikace hospodaření na rybnících, tedy zvýšené přísuny hnojiv včetně umělých, splachy ze scelených polí a zvyšování obsádek s naprostou převahou jediného druhu – kapra obecného. Zásadní zlom pro rybniční krajinu a její obyvatele nastal v první polovině 80. let.  „Rybníkáři ve snaze zvětšit rozlohu rybníků přistoupili k masivnímu vyhrnování bahna na břehy. Bagry při tom zcela zničily pobřežní porosty. Vzniklé valy obsadily náletové dřeviny, čímž došlo k oddělení rybníků od okolní krajiny. Poláci velcí a další druhy vodních ptáků tak rázem přišli o místo, kde bezpečně hnízdit,“ poukazuje Vermouzek.

Ve 21. století se pak situace ještě zhoršila. „Po roce 2000 se pokles počtu poláků kvůli intenzivnímu rybníkářství výrazně zrychlil. Typický rybník současnosti je nevábnou nádrží s hnědozelenou vodou, naplněnou po okraj kapry. Ti jsou přitom pro poláky potravními konkurenty. Kapr jako dokonalý všežravec dokáže v rybníku zlikvidovat téměř veškeré bezobratlé živočichy a jejich larvy žijící na dně i ve vodním sloupci. Problém není v tom, že by hlady trpěli dospělí ptáci, ale mláďata. Jsou životně závislá na živočišné potravě, které je tak málo, že zpravidla nestačí kachňata nasytit. Samice pak musí převést rodinku na jiný, úživnější rybník, a pokud se jí to nepodaří, ornitologové pak jen bezmocně počítají ubývající mláďata v rodince, až zůstane jen samotná samice,“ vysvětluje Vermouzek.

Z chovu kapra – symbolu českého rybníkářství – se tak stala jedna z hlavních příčin úbytku poláka velkého z české krajiny. Změny v rybničním hospodaření, ztráty hnízdního prostředí, izolace rybníků lesem od okolní krajiny, zánik pozvolných přechodů do luk a polí, intenzifikace zemědělství, zastaralý zákon o myslivosti a používání jedovatých olověných broků, to vše se promítá do života vodních ptáků na našich rybnících. Výsledkem je stálé snižování velikosti hnízdní populace většiny druhů kachen včetně poláka velkého, lysky černé nebo třeba vymizení většiny kolonií racka chechtavého.

Letošní kampaní chce ČSO upozornit na špatný stav rybniční krajiny a na problémy, kterým její obyvatelé čelí. Zároveň chce dosáhnout vyřazení poláků ze seznamů lovné zvěře a také informovat o zákazu olověných broků a pomoci jej uvést do praxe. Na následky otrav olovem po pozření olověných broků v Evropě ročně hyne kolem 56 000 jedinců poláků velkých. Potrava poláka velkého je poměrně různorodá a zejména v létě v ní převládá rostlinná složka nad živočišnou. Poláci přijímají hlavně různé části vodních rostlin, mezi nimi i pupeny a semena, například lakušníku, rdesna stolístku, růžkatce, zblochanu, ale také obilí a kukuřici. Jídelníček doplňují drobní živočichové v podobě měkkýšů, korýšů, červů a vodního hmyzu a jeho larev – třeba chrostíků či pakomárů. Na zimovištích konzumují poláci hlavně živočišnou potravu, byť na některých mořských stanovištích mohou v potravě převládat různé druhy řas.

ČSO vyzývá veřejnost, aby si všímala vodních ptáků ve svém okolí, a pomohla tak s ochranou těchto ubývajících opeřenců. „Kvůli neutěšenému stavu mokřadních biotopů jsme svědky toho, že vodní ptáci ubývají stále rychleji a stále více. Choďte pravidelně k vodě a pozorujte a poznávejte vodní ptáky. Právě v tomto období lze sledovat námluvy a tok vodních druhů ptáků, a proto je lze pozorovat nejlépe z celého roku. Informace o pozorování ptáků je možné po celý rok vkládat do Faunistické databáze ČSO Avif. Díky informacím od veřejnosti zjistíme, kde tito ptáci žijí a případně, jak se jim daří vyvádět mláďata,“ říká Vermouzek.

V kampani Pták roku 2023 budou ornitologové nejenom upozorňovat na problematiku, kterou reprezentuje polák velký. „Chystáme například poznávací infografiky, abychom představili tento zajímavý ptačí druh. Vodní ptáci většinou stojí mimo pozornost veřejnosti, protože k jejich pozorování je potřeba již trocha zkušeností a dalekohled. Ale ukážeme si, že určování vodních ptáků není o nic složitější než poznávání ptáků na krmítku, pokud víme, na které znaky se zaměřit,“ říká Věra Sychrová, která má v ČSO na starost propagaci a komunikaci.

Společně s vyhlášením poláka velkého ptákem roku 2023 vydává ČSO monotematické číslo časopisu Ptačí svět. Veřejnost se v něm dozví více o tomto zajímavém ptačím druhu. Také do dalších čísel čtvrtletníku připravují ornitologové informace o ptákovi roku 2023. „V květnovém čísle Ptačího světa přineseme návod, jak určovat kachní samice a mláďata a také jejich věk,“ sděluje Alena Klvaňová, šéfredaktorka časopisu.

Polák velký (Aythya ferina) je středně velká kachna, kterou (společně s husami a labutěmi) řadíme do čeledi kachnovitých (Anatidae) z řádu vrubozobých (Anseriformes). Polák velký patří k největším zástupcům rodu – samice v hnízdním období váží kolem 800 g, samci ještě přibližně o 100 g více. Díky výraznému dimorfismu lze u poláka velkého poměrně snadno určit pohlaví. Pro kačery jsou typické zrzavá hlava a krk, jež kontrastují se světlými zády, a nápadné, červenohnědé oko. Kachna je zbarvená krypticky, aby během inkubace neupozornila na hnízdo. V šatu elegantních samic tedy převládají různé odstíny hnědé a stejnou barvu má i oko.

Zdroj: Podklady ČSO, ilustrační foto Gabriel Melko