Inženýři MIT vymysleli flexibilní plovoucí elektrochemický systém pro zachycování oxidu uhličitého, který je rozpuštěný v mořské vodě. Tento skleníkový plyn je v oceánu mnohem koncentrovanější než v atmosféře a jeho „těžba“ je mnohem méně náročná na energii, a tudíž levnější.

Pokud jde o pohlcování oxidu uhličitého, každého nejspíš napadne atmosféra. Oxid uhličitý je ve vzduchu a dělá tam problémy v podobě skleníkového efektu. Těžit oxid uhličitý přímo ze vzduchu ale není jen tak. Především je to velmi energeticky náročné. I pokročilé technologie tohoto druhu spotřebují cca 1,83 MWh na tunu pohlceného oxidu uhličitého, především kvůli ohřívání zařízení a stlačování vzduchu. Důsledkem toho je, že se pro rok 2030 odhaduje cena za uložení tuny oxidu uhličitého kolem 300-1000 dolarů. Pohlcování oxidu uhličitého přímo ze vzduchu nebude fungovat, dokud se náklady podstatně nesníží. Existuje ale ještě další zajímavá možnost.

Oxid uhličitý je možné pohlcovat také z mořské vody. Jak stoupá obsah oxidu uhličitého v atmosféře, stále více se ho rozpouští v mořské vodě. Momentálně se tam ukládá asi 30-40 procent celkových ročních lidmi způsobených emisí tohoto plynu. Tým amerického institutu MIT přitom odhadl náklady na pohlcení 1 tuny oxidu uhličitého na zhruba 56 dolarů. Tato částka ale nezahrnuje náklady mimo elektrochemický systém. Pro obsluhu systému ale bude možné využít další zařízení, které zpracovávají velké objemy mořské vody, jako jsou například odsolovací provozy.

Zdroj, plné znění článku, ilustrační fota a grafika na: https://www.osel.cz/12740-plovouci-system-z-mit-odstranuje-uhlik-primo-z-morske-vody.html, ilustrační foto Naše voda