V těchto dnech povolili zástupci státního podniku Povodí Vltavy po úspěšné technické přejímce zhotoviteli zaplavení posledního úseku rekonstruovaného jezu. Po provedení předepsaných zkoušek a menších úprav v podjezí dojde ještě v červnu k předání hotového díla.

Památkově chráněnému jezu v jednom z nejexponovanějších míst v historickém centru Prahy tak navrátili vodohospodáři jeho původní podobu ze 13. století, a to o devět měsíců dříve, než předpokládal harmonogram. „Této významné investiční akci, kterou financujeme z vlastních zdrojů státního podniku Povodí Vltavy, předcházely podrobné přípravné práce, které podnik prováděl již od roku 2016,“ upřesňuje Petr Kubala, generální ředitel Povodí Vltavy, a dodává, „celková rekonstrukce navrátila jez do původní podoby jezu tzv. pražského typu. Jsem si jistý, že původní stavitelé Staroměstského jezu by s hrdostí viděli, jak o toto významné vodní dílo umíme pečovat i po tolika staletích.“

„Vzhledem k technické náročnosti stavby, postupům, které nejsou standardní na současných stavbách a skutečnosti, že se jedná o rekonstrukci památkově chráněného jezu na velmi exponovaném místě v centru Prahy je dokončení v předstihu výbornou vizitkou všech účastníků stavby. Jsme rádi, že se nám společně podařilo překonat všechny technické nástrahy a přísné technologické požadavky, a tuto prestižní stavbu dokončit o tolik dříve, než bylo plánováno, aniž by kvalita provedení jakkoli utrpěla,“ doplňuje za investora stavby Povodí Vltavy Jan Šimůnek, vedoucí oddělení realizace investic.

Rekonstrukcí byla zejména obnovena konstrukce dřevěného roštu jezu z dubových trámů průměru 30 x 30 cm, jejichž celková délka přesáhla 2 km, a kamenná výplň oken roštové konstrukce z velkých žulových desek tloušťky 35 cm s lámaným bosírovaným povrchem – vše české provenience. Dřevo pochází ze 160 let starých dubů z obory Kněžičky na Nymbursku, žulové bloky ze závodů Vápenice a Hudčice na Příbramsku. Práce na rekonstrukci si vyžádaly částku 112 mil. Kč.

Historické souvislosti památkově chráněného Staroměstského jezu

V tomto profilu se jez nachází nejméně od 13. století, konkrétně se dokládá jeho dokončení v roce 1241 i v souvislosti s výstavbou opevnění Starého Města pražského. Tento jez, ač nebyl v Praze první (první tři jezy se pod Hradem dokládají již v roce 993 a do roku 1135 další tři vznikly pod Vyšehradem), stal se s okolními jezy Šítkovským a dnes již zrušeným Novomlýnským, vzorem pro dále realizované vzdouvací stavby v korytech vodních toků pro široké okolí nejen v zemích Koruny České a to jako tzv. jez pražského typu.

Tradičním účelem Staroměstského jezu bylo po historicky úvodním plnění hradebního příkopu dále vzdutí vody pro pohon mlýnů a vodárenské využití. Na pravém staroměstském břehu se jednalo o komplex osmi Staroměstských mlýnů a Staroměstskou vodárenskou věž, na malostranském břehu pak o mlýn sv. Jiří (později Sovovy mlýny) a tři mlýny na Čertovce (Huť, Zlomkovský a Velkopřevorský).

Půdorys Staroměstského jezu se v průběhu historie prakticky neměnil. Pouze na levém malostranském břehu byl jez zkrácen o úsek šířky dolního plavebního kanálu vodního díla Smíchov, dokončeného v roce 1922. Od té doby jez není zavázán do břehu ostrova Kampy, nýbrž do dělící zdi z kyklopského zdiva plavebního kanálu.

Dnešní délka v koruně je více než 300 m včetně vorové propusti. Původně byla přelivná hrana tvořena kamennými deskami vsazenými do dřevěného rámu. V letech 1964 – 1969 proběhla rozsáhlá rekonstrukce jezu. Kamenné desky byly odstraněny včetně výplňového materiálu, následně bylo těleso vybetonováno nad úroveň dřevěného roštu, aby bylo zachováno čeření vody při přepadu vody. V nadjezí jezu byl odstraněn původní zához a vějíř starých dřevěných pilot a následné vybetonování těchto prostor.

Zdroj a dokumentární foto: Povodí Vltavy