Kdyby otravu ryb v řece Bečvě v září 2020 způsobil kanál z Rožnova pod Radhoštěm, který vytéká z Energoaquy, porušovalo by to chemické a fyzikální zákony. V rozhovoru s ČTK to řekl ředitel Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Tomáš Cajthaml.

O tom, že otravu způsobila společnost Energoaqua, rozhodl v pondělí vsetínský okresní soud. Trest ale firmě neuložil a ředitele podniku Oldřicha Havelku zprostil obžaloby. Rozsudek není pravomocný, žalobce se hodlá odvolat. Podle soudkyně Ludmily Gerlové se nepodařilo zjistit, co přesně se v podniku před otravou řeky stalo. Cajthaml řekl, že dnes se již nedá prokázat, kdo opravdu havárii zavinil. Jisté je ale podle něj to, že to nezpůsobila výpust z bývalé Tesly Rožnov.

Soudkyně v rozsudku uvedla, že havárii způsobila společnost Energoaqua. Nepodařilo se však zjistit, co přesně se v podniku před otravou řeky stalo. Právnická osoba podle ní není v tomto případě objektivně trestně odpovědná, mohla se ale dopustit přestupku, která by měla řešit Česká inspekce životního prostředí. Kvůli chybějícím vzorkům vody z řeky ze dne havárie neexistuje podle soudkyně žádný přímý důkaz o vině firmy Energoaqua, svědčí však proti ní větší množství jiných skutečností. Za zásadní důkazy, že ryby otrávily kyanidy, považuje soud znalecké posudky, videa, fotografie, odborná vyjádření nebo výpovědi svědků.

Podle Cajthamla se na toxicitě vody, která ryby zabíjela, s největší pravděpodobností podílel kyanid. Kyanid je velmi dobře rozpustný ve vodě, podle vědce by se tedy na krátkém úseku řeky dokonale promísil s vodou a zabíjel by ryby hned, nikoliv až o 3,5 kilometru níž. „Kyanid jako takový je toxický okamžitě,“ řekl. „Po cestě jsou dokonce tři nebo čtyři jezy, kde dochází k absolutnímu promísení té vody. To není možné, ty ryby by musely umírat,“ uvedl. Ryby ale podle rybářů, kteří na místě rybařili, začaly umírat až níže. To, že by se kyanid dokonale promísil s vodou, odpovídá i experimentu se solí, který provedli vědci. Sůl má podobnou rozpustnost jako kyanid.

Znalecký posudek, ve kterém soudní znalec Jiří Klicpera použil barvivo fluorescein, podle Cajthamla chování kyanidu neodpovídá. „To má úplně jiné vlastnosti a jinak se s vodou mísí,“ řekl. Znalec Klicpera uvedl, že havárii zavinila Energoaqua. Podle něj nesprávně provozovala vodní hospodářství, především chemickou čistírnu odpadních vod. Za příčiny otravy označil zanedbání personálních otázek a kvalifikace zaměstnanců a dále zrušení původní funkce dvou lagun ze strany managementu podniku, které měly případný únik nebezpečných látek zastavit. K havárii podle něj přispěl i nízký průtok vody v Bečvě.

Rybáři, kteří na řece chytali ryby, uvedli, že na místě cítili chlor. „To je typický znak toho, že to nebyl záměr vylít tam kyanidy, ale že to byla havárie, kterou někdo sanoval. Protože to nebyl přímo chlór, ale chlornan, v podstatě Savo, ze kterého se chlór může uvolňovat“ řekl. Chlornan se podle vědce používá k oxidaci kyanidu, aby se snížila jeho jedovatost. „Ale než se tak stane, tak se může stát, že je ta směs ještě toxičtější, chlornan spolu s kyanidem. Ukazuje to, že to byla havárie a viník to dobře věděl a začal to řešit,“ řekl.

Přítomnost chlornanu ve vodě se podle Cajthamla netestovala. Vzorky na tento test by se musely odebrat ještě ten den, protože chlornany jsou velmi reaktivní a z vody vymizí. „To bylo naprosté selhání systému, kde nikdo neodebral vzorky, ať už záměrně či nezáměrně,“ řekl. „Díky tomu, že nejsou vzorky z toho dne, nejsme schopní určit viníka,“ dodal. Analýza nezkoumala podle něj ani další látky, jako jsou například fenoly, které jsou také toxické. Fenol se vyrábí například v chemičce Deza, která patří do svěřenských fondů expremiéra a šéfa ANO Andreje Babiše. Soud však Dezu jako možného původce havárie s odkazem na znalecké posudky vyloučil.

„Co dělá směs fenolů a kyanidu, nevíme, protože takové tabulky nejsou. Ale fenoly neanalyzoval vůbec nikdo… daly by se z těch ryb změřit,“ řekl vědec. Aby mohli vědci zjistit toxicitu kombinace látek, museli by znát jejich koncentrace. Ty jsou ale známé jen u kyanidu. Na základě příznaků popsaných rybáři by se podle Cajthamla dalo zjistit, kolik se v řece nacházelo chlornanu řádově. „Chlornan je cítit a je agresivní jen od nějaké koncentrace,“ řekl.

Jestli šlo o kombinaci látek nebo jen o vliv jedné chemické látky, není jasné. Podle Cajthamla by ale do řeky musely uniknout minimálně desítky kilogramů kyanidu, aby způsobil takovou otravu.

Soud mediálně sledovaný případ začal v hlavním líčení projednávat koncem ledna. Vypovídaly desítky svědků, soud předvolal také několik soudních znalců. Spis k případu má přibližně 7000 stran.

ČTK, ilustrační foto (lokalita, kde se stala havárie): Naše voda – Nina Havlová