Lyžaři na českých horách jsou mnohdy odkázáni na technický sníh, který vzniká při teplotách kolem -2,5°C pomocí sněhového děla rozprašováním natlakované vody do vzduchu. Píše o tom facebooková verze portálu Naše voda.

Směs vody a tlakového vzduchu se při nízké teplotě rozpíná do prostoru a přitom se vzduch ochladí. Z kapiček vody tak vzniknou zárodky ledových krystalků, na které se cestou od trysky na zem za současného mrznutí nabalují další kapičky vody a vzniká tak krystal technického sněhu. Výroba technického sněhu je závislá na teplotě a relativní vlhkosti vzduchu. Čím je vyšší vlhkost vzduchu, tím nižší musí být teplota vzduchu. Přírodní sníh pak vzniká při vysoké kondenzaci vodních par ve volné atmosféře při teplotách kolem -12 °C. Při dlouhém pádu sněhových vloček na zem mohou sněhové krystaly zevnitř vymrzat. Přírodní sníh vytváří větší, pestřejší a „ostré“ sněhové vločky o průměru 0,2 až 5 mm.

Kvalita vyrobeného sněhu závisí na tom, jak důkladně kapky vody promrznou během svého letu na zem. Krystalky technického sněhu jsou menší (0,1 až 0,8 mm) a kulatější. Na rozdíl od sněhu přírodního vymrzají sněhové krystaly zvnějšku směrem dovnitř při teplotách asi -9 až -4 °C a mají na to jen méně než 10 sekund. Díky tomu, že během krátkého letu kapek vody ze sněhového děla na zem nestačí celý ledový krystal pořádně vymrznout, obsahuje vyšší podíl vody. Spolu s malou velikostí krystalů je to důvodem, proč má technický sníh větší hustotu.

Dosněžování na sjezdovkách se provádí v každém vhodném volném okamžiku, a to neumožňuje nechat sníh na zemi pořádně dozrát. Určitou možností, jak docílit vymrznutí krystalků technického sněhu, je používání výkyvných systémů, které otáčejí dělem při rozprašování do různých stran a kromě rozmístění sněhu na větší plochu jsou vodní kapky více ochlazovány studeným okolním vzduchem. Podobný efekt má využití zasněžovacích věží, které umožňují umístit sněžné dělo výš a tím prodloužit dobu, po kterou mrznoucí kapka padá k zemi. Vhodné je použití neupravené vody odebírané z přírodního zdroje s nečistotami, které mohou posloužit jako krystalizační jádra o teplotě 0,5 – 2 °C. Důležitá je i velikost kapek produkovaných sněžným dělem – řádově přibližně 0,1 mm. Větší kapka nestihne dostatečně promrznout, příliš malá kapka se zase může během letu odpařit nebo je větrem odnesena mimo sjezdovku.

Technický sníh je záměrně vyráběn hutnější a mokřejší, aby odpovídal zhruba částečně slehlému, asi třídennímu sněhu přírodnímu. Definitivně promrzá až po dopadu při následném zrání. Pokud nedozraje a hned je používán k lyžování, vyloučí se zbývající voda na povrch, může zmrznout a vytvořit ledovou vrstvu podobně jako při náledí. Důležitá je následná péče o technický sníh, jeho provzdušňování a úpravy rolbou. Pro závodní tratě se používají preparace sněhu injektážemi a chemikáliemi. Sůl se používá jako vytvrzovač sněhu. Přidáním soli sníh trochu sněhu roztaje a vznikne směs slaného mokrého sněhu a vody. Ve snaze rozpustit sůl ztrácí tato směs teplo. Teplota slaného sněhu bez tohoto tepla klesá a sníh mrzne.

Hustoty různých druhů sněhu:

– nový – 20–270 kg/m3 (podle jiných údajů 50–200, průměrně okolo 100)

– ulehlý – 200–400 kg/m3

– firn – 400–500 kg/m3

– technický – 300–500 kg/m3

– „vakuový“ – 500–600 kg/m3 (Snowmaker IDE, výroba i v teplotách nad nulou)

Zdroj: Facebook Naše voda, původní zdroj Fyzmatik