Severočeská vodárenská společnost (SVS) zpracovala podrobné vysvětlení tvorby cen vody. Informoval o tom dnes mluvčí SVS Jiří Hladík.

„Monopol znamená odliv zisku do zahraničí,“ píše se často v tuzemských médiích. Podle SVS může být důvodem této nepřesnosti i to, že se často zaměňuje zisk SVS (vlastněné výhradně severočeskými městy a obcemi) a zisk Severočeských vodovodů a kanalizací – SčVK (jejímiž vlastníky jsou Veolia Voda a SVS). Zisk provozní společnosti SčVK plně odpovídá podmínkám věstníku Ministerstva financí a jeho cenového výměru, čímž splňuje regulativy a je definován jako zisk přiměřený.

Polovinu zisku SčVK každoročně odevzdává SVS, takže je součástí jejího hospodářského výsledku. Za rok 2011 šlo konkrétně o částku 316 milionů korun. Je nutné zdůraznit, že SVS vždy celý zisk, s výjimkou povinných odvodů, znovu investuje do obnovy a výstavby vodárenské infrastruktury ve svém regionu působnosti a nejsou rozdělovány žádné dividendy nebo tantiémy. Předmětem kritiky však bývá i to, že SVS opakovaně plánuje a vykazuje kladný hospodářský výsledek – ten je však nutným předpokladem pro získání jakýchkoliv úvěrů, ale i dotací. SVS jej proto plánuje i do budoucna.

„I když člověk šetří, tak si vodárny stejněvodu zdraží, aby měly svoje zisky…“ S takovým tvrzením rozhodně nemůžeme souhlasit. Proč? Protože důsledkem trvalého poklesu spotřeby vody je stále větší a větší podíl fixních nákladů přepočítaných na jeden kubík vody. Soustava vodovodního i kanalizačního potrubí, úpraven vody a čistíren odpadních vod musí být neustále udržována v provozuschopném stavu, i kdyby fungovala při minimálním výkonu.

„Cena vody roste…“ To je v posledních letech neoddiskutovatelný fakt, protože do ceny vody se nutně promítají finančně enormně nákladné požadavky stále se zpřísňující legislativy i všechny změny cen vstupů. V celkovém kontextu vývoje ceny vody však chceme poukázat na ty pozitivní trendy ve vývoji významných složek ceny vody, které můžeme a dokážeme ovlivnit:

– výše zisku v ceně vody byla v regionu SVS „zmrazena“ až do roku 2015 na hodnotě z roku 2010

– nárůst ceny vody má klesající tendenci a nevyužívá plně možnosti Podnikatelského záměru SVS do roku 2015, schváleného městy a obcemi

– dlouhodobě roste výše nájemného inkasovaného od SčVK pro SVS, konkrétně v roce 2013 o 5,1%, které je reinvestováno do obnovy majetku

– dlouhodobě roste objem oprav majetku SVS realizovaných provozovatelem SčVK

V souvislosti s růstem ceny vody je také důležité sdělit, že navýšení pro rok 2013 je pouze o 5,9% oproti možným 7,5% (toto max. možné meziroční navýšení bylo schváleno městy a obcemi na valné hromadě v červnu 2010 v rámci schválení Podnikatelského záměru SVS do roku 2015).

Málokdo si uvědomuje, že vodárenské společnosti musejí svoji základní surovinu – vodu -nakupovat a rovněž platit za to, že ji vyčištěnou vrací zpět do vodních toků.Přitom kvalita vody jako vstupní suroviny je často problematická a vzhledem ke zpřísňující se legislativě je její úprava stále nákladnější.

Je nutné nejdříve surovou vodu upravit na pitnou, a to jak energeticky, tak materiálně náročným procesem na úpravnách vody, uskladnit ji a dopravit pomocí vodovodního potrubí, čerpacích stanic, vodojemů k odběratelům, po použití odběratelem ji dopravit kanalizačním potrubím a čerpacími stanicemi odpadních vod zpět jako odpadní vodu, vyčistit ji na čistírnách s nejmodernějšími technologiemi a vypustit do přírody vodu čistou.

Možná se také divíte vysokým nákladům vodárenských společností. Víte ale skutečně, co platíte v ceně vody? Vědí spotřebitelé, že např. z území působnosti SVS stát každoročně  při objemu cca. 55 milionů kubíků vyrobené pitné a odkanalizované vody inkasuje kolem jedné miliardy korun z vodného a stočného? Tato částka se přitom rovná ročnímu investičnímu rozpočtu SVS směřujícímu do obnovy.

Značnou část (22%, tj. 18,45 Kč) rovnou odčerpá stát formou DPH a poplatků za surovou vodu, za podzemní vodu a za vypouštění vyčištěných vod.

Prostředky z ceny vody, potřebné k tomu, aby celá vodárenská soustava fungovala, zůstanou k dispozici pouze ve výši 78% (tedy 64,85 Kč).

Plných 52% z tohoto objemu prostředků (33,65 Kč) je přímo reinvestováno do obnovy vodohospodářské infrastruktury, která je nezbytná, aby si obyvatelé mohli otočit kohoutkem a pustit vodu.

Zbývajících 31,20 Kč z každého kubíku vody směřuje v posledních letech převážně do novou legislativou vyvolaných strategických investic, zejména čistíren odpadních vod.

Pro upřesnění: Také v položce mzdy zaměstnanců SčVK jsou obsaženy další odvody státu formou zdravotního a sociálního pojištění a daně z příjmu.

To samé můžeme říci i k položce zisku, který je uveden před zdaněním, takže v celkovém součtu se dostaneme až téměř ke třetině, kterou z ceny vody odčerpá stát

Jedním z příkladů dalšího zatížení ceny vody jsou věcná břemena a různé poplatky za zvláštní užívání komunikací ap. při realizaci investičních akcí. Jedná se o investiční náklady, které ale jdou jinam, než do obnovy majetku. Obvykle dosahují i 10% z celkové ceny investice a končí ve státní či krajské pokladně. A mnohdy současně s tím správce komunikace požaduje ještě kompletní obnovu vozovky, nad rozsah výkopu.

V letošním roce je patrný výrazný trend k investování do obnovy stávajícího majetku, jehož stav je poznamenán dlouhodobým nedostatkem finančních prostředků na obnovu z doby minulého režimu, kdy se cena vody pohybovala v řádu korun za metr kubický. Navzdory obecně platným ekonomickým pravidlům byla cena pro obyvatele dotována, ale nikdo se tehdy nezbýval trvale se zhoršující kondicí vodárenské infrastruktury a rostoucím deficitem prostředků na budoucí obnovu majetku.

Cena vody je hlavní zdroj na obnovu vodohospodářského majetku tak, aby mohl sloužit i budoucím generacím. Je zřejmé, že pokud cena vody nebude vytvářet dostatek finančních zdrojů na obnovu, bude majetek stárnout a v budoucnu bude zapotřebí mnohem více financí na udržení vodárenské infrastruktury v chodu.

Zdroj: SVS