V České republice je více než 24 tisíc rybníků, které se rozprostírají na 52 tisících hektarů. Teoreticky by v nich mohlo být šest set milionů kubíků vody. Podle článku týdeníku Euro je ale místo toho v rybnících 200 milionů tun bahna.

Týdeník vychází ze zprávy ministerstva zemědělství, podle které je v ČR v rybnících kolem čtyř set milionů kubíků. Prostor pro dvě stě milionů kubíků totiž zabírá bahno. Voda je zelená a zapáchá. Do rybníků, kde se lidé dříve normálně koupali, se nedá vlézt.

„Rybníky jsou žumpy,“ prohlašuje šéf Rybářského sdružení ČR Jan Hůda, ač nerad. Za to, že jsou zanesené, prý ale nemohou rybáři. „Voda je zelená jako brčál i tam, kde se ryby nikdy nepřikrmovaly a rybáři tam vůbec nehospodařili. Je to celou změnou životního prostředí. Přibývá kukuřice na polích pro bioplynové stanice, ale je to šílenost. Při první bouřce je bahno z polí v rybníku. Nepoužívá se hnůj, půda přestala vázat živiny, jak by měla, a dochází k obrovským erozím,“ poukazuje rybářský odborník. Chybu vidí také na straně vesnic, které vybudovaly kanalizaci, jenže na ni už nenavazují kvalitní čistírny odpadních vod. „Když bývaly suché záchody, potůčky byly čisté. Dnes jsou to mrtvé vody, které nakonec spadnou do rybníka,“ kritizuje.

I proto, aby rybníky nebyly takové žumpy, dožadují se rybáři každoročních desítek milionů od státu na jejich udržování. Stejně jako je dostávali dříve. Kdo má rybník větší než pět hektarů, může podle zemědělského zákona každý rok dostávat peníze od státu na to, že plní takzvané mimoprodukční funkce. To znamená, řádně se stará o jednotlivé vodohospodářské a celospolečenské funkce rybníků, pojmenované v desateru. V něm se kupříkladu říká, že rybníky slouží k zadržování vody, pomáhají chránit před následky povodní, zajišťují sportovní a rekreační účely nebo že uživatelé rybníků v omezené míře dávají rybám krmné směsi a používají méně hnojiv.

Na tuto péči posílal stát v posledním desetiletí ročně kolem sedmdesáti milionů korun, v roce 2010 se ale dotační přítok poprvé zadrhl. Tehdy nedal stát na rybníky ani korunu, loni poslal třicet milionů. Z nich dostalo největší třeboňské rybářství v minulém roce šest a půl milionu, do Hluboké šly necelé dva miliony korun. Rybářství Kardašova Řečice obdrželo 3,4 milionu, Rybářství Hodonín 2,4 milionu, Rybníkářství Pohořelice 1,8 milionu, Blatenská ryba 1,5 milionu. Celkem se peníze podělily mezi 46 zájemců. Letos dává ministerstvo zemědělství na tyto kompenzace deset milionů. Něco ale ještě mohou přihodit ve Sněmovně poslanci, až budou schvalovat agrární dotační programy na letošní rok. Zemědělský výbor již odsouhlasil šestimilionový přídavek.

„Jsme povinni mít rybníky ve stavu, aby nebylo ohrožené obyvatelstvo. Ryby ale v žádném případě nemohou utáhnout opravy a rekonstrukce hrází nebo odbahňování rybníků. Firmám chybějí peníze, a když stát na mimoprodukční funkce nedá dost peněz, začne sešvindlovat. A to je na úkor bezpečnosti vodních děl,“ otevřeně říká šéf Rybářského sdružení.

Být na producentech ryb, okamžitě by spojili ministerstva životního prostředí a zemědělství v jedno. Ministerstvo životního prostředí jim totiž prý komplikuje podnikání. „Každý chce mít hezkou přírodu, ale ekonomika musí fungovat,“ zdůrazňuje Hůda. Stěžuje si, že Chalupovo ministerstvo po nich chce věci, které se v praxi mnohdy nedají vůbec uskutečnit. Momentálně se bojuje o podobu vyhlášky o rybníkářství, kterou chce ministerstvo životního prostředí podstatně omezit přikrmování ryb obilím a používání hnojiv. „Bylo by to pro nás likvidační. Ministerstvo by chtělo čistou vodu. My ji také chceme, ale současně máme vyrábět ryby, zajistit lidem práci a životaschopnost firem,“ zlobí se ředitel Rybářství Třeboň.

Zdroj: týdeník Euro (kráceno)