Genetické testy, o jejichž výsledcích informoval americký deník New York Times, podle Hospodářských novin dokazují podvody na spotřebitelích při falšování druhůprodávaných mořských ryb.

Koupili jste si někdy v americkém obchodě tresku, mořského ďasa nebo divokého lososa? Pak existuje zhruba 25% pravděpodobnost, že jste povečeřeli úplně jinou rybu, patrně podřadnější a levnější. Podle studie Seafood Fraud Report, kterou letos zveřejnila organizace na ochranu oceánů Oceana, mají Američané na talíři „falešných“ ryb ještě více. Jejich množství organizace odhaduje na 25–70 procent. Sníst špatně označenou rybu přitom může být pro člověka nebezpečné. Může mu to vyvolat prudkou alergickou reakci čižaludeční potíže.

Nejčastěji nesou špatné pojmenování rybí filety. I pro zkušeného obchodníka s rybami je totiž obtížné od sebe rozeznat třeba maso divokého lososa od jeho levnější varianty chované na rybí farmě. Do supermarketů navíc přicházejí filety zmražené a zalité v roztoku. Dodavatelé švindlují i s masem tresky, okouna, mořského ďasa nebo tuňáka. Toho mají přitom Američané nejradši.

Podle Národního úřadu pro oceány a ovzduší (NOAA) Američané ročně zkonzumují kolem 2,2 milionu tun rybího masa (více než 7 kilogramů ryb na osobu), většinou právě tuňáka. Místo dražších druhů tuňáka proto podvodníci prodávají jeho levnějšího příbuzného. Někdy ale dávají do balíku s filety maso úplně jiné ryby, například ježíka místo mořského ďasa.

Spojené státy jsou podle NOAA největším dovozcem ryb. Import představuje až 84 procent spotřeby. S množstvím dovozů přitom stoupá i riziko falšování. Ceny ryb rostou, ale poptávka po nich neklesá, a tak se na tom někteří obchodníci snaží vydělat.

Dosud bylo podle amerického Úřadu pro vládní zodpovědnost (GAO) možné ověřit pravost ryb jen ve dvou procentech případů. Zdá se však, že toto číslo rapidně vzroste. Nové technologie testování porovnávají DNA sledované ryby se vzorníkem genetických informací v elektronických knihovnách. A do něj během posledních pěti let přibylo na 8000 druhů ryb.

Ustupuje se tak od méně spolehlivého určování původu masa podle směsi jeho proteinů. Testování navíc už není tak drahé. S vlastním vybavením může jedna analýza rybího vzorku stát i méně než jeden dolar. Komerční laboratoře si ale podle New York Times za analýzu sta vzorkůúčtují až 2000 dolarů (zhruba 35 tisíc korun).

„Techniky testování jsou nyní rutinou podobně jako testování krve a moči,“ říká mořský biolog Stefano Mariani z University College v Dublinu, který se na výzkumu podílel. Osobně požaduje častější namátkové kontroly, které by vyřazovaly z prodeje chybně označené rybí maso.

List New York Times uvádí, že množství chybně označených ryb je stejné i v Evropě. S tím ale nesouhlasí česká státní správa i obchodníci. Evropská legislativa je podle nich nastavena přísněji. „Evropský systém něco podobného znemožňuje nebo alespoň zásadním způsobem omezuje,“ říká Josef Duben, mluvčí Státní veterinární správy, která má sledování podobných podvodů na starosti. Upozorňuje ale na to, že existuje rozdíl mezi odborným a obchodním názvem ryb, který může být mnohdy zavádějící.„Obchodníci však mají povinnost označovat ryby správným způsobem,“ dodává Duben.

Američtí výzkumníci ale upozorňují na to, že ani striktní zákonná úprava nemusí problém vyřešit.„Předpokládali jsme, že při všech těch pravidlech a inspekcích budou počty špatně označených ryb velmi malé. Ale 25 procent vzorků označených jako čerstvá treska pocházelo z úplně jiného druhu ryby. U uzených výrobků to bylo dokonce 80 procent,“ konstatuje Dana Millerová z University College v Dublinu.

Proti podobným podvodům důrazněvystupuje i Státní zemědělská a potravinářská inspekce a Potravinářská komora ČR. „Něco takového je protizákonné. Jde o klamání spotřebitele,“ říká tisková mluvčí Potravinářské komory Dana Večeřová.

Někteří obchodníci přitom poukazují na to, že nabídka ryb na českém trhu není tak široká a Češi znají ryby dobře. „Pro evropskou firmu by měl podobný podvod dalekosáhlý dopad,“ říká Romana Nýdrle, mluvčí velkoobchodu Makro, který se zaměřuje mimo jiné i na prodejčerstvých ryb. Ten z Ameriky dováží pouze humry.

Na podvody s falšováním ryb poukázala v minulosti v knize „Šokující pravda o potravinách i autorská dvojice Pollmer/Sandnerová. Podle autorů se dá zfalšovat prakticky jakýkoli plod moře technologií, kterou japonští rybáři vyvinuli již před 900 lety. Dnes jsou takové produkty známé zejména jako surimi. Pro jeho výrobu slouží rozemleté maso podřadných ryb zbavené hlav a vnitřností. Tato hmota je nejprve zmražena a následně obohacena o různé přísady, jako jsouželírovací směsi, sojové proteiny nebo aromatické látky.  Podle autorů je pak možné z takové hmoty vytvorovat například garnáty prostě tím, že se hmota vtlačí do příslušných forem. Obdobně se mohou vyrábět náhražky kalamárů.

Zdroj: Hospodářské noviny, Naše voda