Na svahu majestátního Svatoboru na Sušicku nalezneme další zázračný pramen Vodolenka. Píše o tom facebooková verze portálu Naše voda.

Původní mohyla na místě kapličky patřila totiž keltské kněžce a věštkyni Vodolence. Hrabě Ferdinand Desfours z Hrádku u Sušice, někdejší majitel zdejšího panství, chtěl ale potlačit pohanský kult, a proto v roce 1748 postavil na místě původní mohyly kapličku zasvěcenou Panně Marii Pomocné. Kult kněžky Vodolenky se mu přesto vymazat nepodařilo.

Keltská kněžka Vodolenka měla jasnovidecké a léčitelské schopnosti. Kvůli tomu se podle pověsti vzdala světské lásky, která by ji připravovala o energii. Vodolenka se dožila vysokého stáří. Před smrtí vyslovila přání, aby byla odtažena na voze párem volů a tam, kde se voli zastaví, chtěla mít svůj hrob. Voli se zastavili na místě, kde kněžka Vodolenka často rozjímala o své nikdy nenaplněné lásce. Na tomto místě navršili lidé nad jejím tělem mohylu z kamení. Po dokončení práce najednou vytryskl z mohyly pramen. Od těch dob se na Sušicku hovoří o zázračném léčivém prameni.

Účinky tohoto pramene mají prospívat nemocným končetinám, bolestem kloubů, hojit hnisavé otoky. V obrozenecké době byly dokonce u pramene postaveny malé lázně s deseti vanami. Pacienti pobývali v blízké vesničce Vodolence. Lázně ale neprosperovaly, proto baronka Antonie Sturmfedrová započala v roce 1853 s jejich úpravami. Ale i přes její snahu a investice se návštěvnost těchto lázní nezvýšila. Lázně měl navštívit i Bedřich Smetana, léčil se tu i spisovatel Ivan Klicpera. Nakonec ale lázně v první polovině 20. století zanikly.

Na počátku 60. let dvacátého století byl kolem původních lázní vybudován pionýrský tábor, dětský tábor na stejném místě je v provozu dodneška.

Zdroj: Facebook Naše voda