K názorům, podle nichž se mají lidé žijící v záplavových oblastech z takových oblastí vystěhovat, se v komentáři v Lidových novinách vyjadřuje člen vedení Asociace soukromého zemědělství ČR Jiří Kejkrt.

Žiji v dolním Povltaví již padesát let a ani v raném mládí jsem nepoznal pamětníka, který by mi vyprávěl o prožitku takové povodně, jako byla ta z roku 2002, případně ta letošní. Nanejvýš pamětník pamatoval pamětníka, který o tom vyprávěl. Jistě, pamatuji, že velké vody zde čas od času procházely, ale udržely se v hrázích. Pokud ne, zaplavila voda nějaká níže položená pole a to bylo tak všechno. Proč tedy najednou dvakrát taková pohroma? Je to proto, že se vrací, co tu už bylo, říkají jedni, a druzí zase, že to je následek něčeho nového, globálního oteplování. Jestli to zde už bylo, proč je toto území osídleno už stovky let? Křivousy – první zmínka 1382, Dědibaby 1295, Bukol s kaplí sv. Bartoloměje, vzniklou okolo roku 1200, Dušníky nad Vltavou 1228 atd. Například Křivousy byly bez obyvatel ve známé historii pouze jednou, ovšem viníkem nebyla povodeň, ale vyvraždění Švédy za třicetileté války.

Ano, toto území bylo do 19. století často sužováno povodněmi, ale byly to nejčastěji povodně jarní, v době tání, kdy se koryto (spíše koryta) Vltavy v ploché krajině ucpalo ledovými krami. Tyto povodně, omezující se z většiny na zemědělskou půdu (vesnice, kde bylo pro tyto záplavy nemožno žít, byly již tehdy opuštěny nebo se přestěhovaly), jsou dnes díky spodním výtokům z přehrad a obecně díky regulaci řeky minulostí. Proto jimi dnes nelze argumentovat, že povodně tu byly „vždycky“. Je tedy na vině nějaká náhlá změna klimatu a deště, jaké, řečeno s klasikem, svět ještě neviděl? Obávám se, že nikoliv. V jediném týdnu sice mimořádně mnoho napršelo v rozsáhlé části vltavského povodí, ale odvážím se tvrdit, že před sto lety by deště takovou povodeň nezpůsobily, a to i přesto, že tehdy nebyla na Vltavě soustava přehrad.

Od té doby totiž z našich zejména drobných toků zmizely meandry, které byly nahrazeny přímým tokem s pevnými břehy, zmizela spousta drobných vodních nádrží, byly vysušeny a zmeliorovány, často i zorněny, mokřady, které místo dřívějšího zadržení dešťové vody ji dnes vyšlou dál betonovou trubkou nebo dlážděným korytem. Čas od okamžiku dopadu dešťové kapky na zem k jejímu vtoku do řeky se tak velmi podstatně zkrátil. Místo toho ovšem nám jiných věcí přibylo: ploch s pevným, nenasákavým povrchem, jako dálnice, parkoviště i celé obce s ulicemi a střechami a dlážděnými dvory, z nichž je voda stažena potrubím rovnou do vodotečí. Přibylo také povodňových zábran a hrází a tím ubylo oblastí přirozeného rozlivu. Ano, tak to je: voda, která by se rozlila například v pražských Holešovicích, Karlíně a Libni (a nejen tam) a jejíž odtok odtud by se roztáhl do delšího časového úseku, je vedena plechovým koridorem rychle pryč do Troji a z města a je samozřejmě tady dole u nás nad soutokem a u něj daleko rychleji než kdy dříve.

Rozhoduje každý centimetr Zde je třeba zmínit i sporný (slabé slovo, možná) vliv přehrad na Vltavě na nástup povodně. Pohotovostní zadržovací kapacita přehrad byla použita/vyplýtvána na vytvoření časové rezervy pro postavení povodňových bariér v hlavním městě. Následkem takové záchrany Prahy bylo ovšem vysoké zaplavení Kralup nad Vltavou a řady vesnic v dolním Povltaví. Zde je třeba vidět, že každý centimetr rozhoduje, každý centimetr vody navíc znamená vytopení konkrétního člověka, zatopení úrody konkrétního zemědělce. Dovolím si tvrdit, že kdyby byl vodě dán od počátku volnější průchod, tady dole by zdaleka nebyla taková katastrofa. Krom toho, co jsem uvedl, se na vyplavení řady občanů podílela provalená hráz u dálničního mostu na D8 u Všestud. Ano, ta stejná hráz, která se provalila už v roce 2002 a byla opravena tak diletantským způsobem, že když na ní nastoupala voda, protékala skrz ni jako skrz cedník. Budoucnost pravděpodobně ukáže, že nikdo nic nezavinil a že „se to“ opraví.

A proto já osobně – z důvodů, které jsem uvedl, a také proto, že to vše se dělo a děje se schválením státních institucí – podporuji požadavek na alespoň částečnou odpovědnost státu za škody na majetku občanů a podnikatelů v dolním Povltaví. Není možné, aby se zachraňovali jedni na úkor druhých a nehleděli na následky svých opatření, natož aby poškození byli ještě označeni za viníky svého neštěstí a ponecháni svému osudu uprostřed bezodtokových smradlavých lagun plných komářích larev.

Protože až se všechna města na Vltavě na takovou ochranu před povodní, jako má Praha, zmohou, nebude ten problém jen u nás, vesničanů a zemědělců. Nejen dalšímu po proudu, městu Mělníku, bude jeho dnes těsně dostatečná hráz příště také malou.

Zdroj: Lidové noviny