Ačkoli se to na první pohled nezdá, lidské životy bere v naší zemí voda více na nebezpečných jezech než při povodních. Zatímco ale stát investuje do protipovodňové prevence ročně miliardy korun, na rekonstruce a zvýšení bezpečnosti jezů nejsou peníze. Jez totiž nepatří do protipovodňových opatření.

Jeden z mála případů, kdy se potřebné prostředky na zvýšení bezpečnosti rizikového jezu našly, představil přitom nedávno státní podnik Povodí Ohře. Investice ale byla možná pouze díky projektu přeshraniční spolupráce s Bavorskem, díky které se na celkovém rozpočtu ve výši přes 18 milionů korun podílelo povodí Ohře jen zhruba 5,5 miliony. Ne všechny nebezpečné jezy v ČR ale mají to štěstí,že mohou využít zahraničních peněz.

Nejde přitom jen o ochranu lidských životů. Zmiňovaný jez v Karlových varech – Tuhnicích byl rekonstruován jako bezpečná vodácká propust kombinovaná s rybím přechodem za použití německé technologie, která umožňuje migraci vodních živočichů proti proudu. Investice tak má i svůj nezanedbatelný ekologický rozměr.

Logicky je to příklad hodný následování. Otázka ovšem zní, kolik následovatelů bude. V ČR je totiž několik desítek nebezpečných vodních jezů, jejich relevantní seznam ale neexistuje. Problém je i v tom, že zhruba polovina jezů na státem spravovaných vodních tocích jsou jezy privátní. A konečně problém je i v tom, že neexistuje žádná strategie, podle níž by se rizika jezů odstraňovala právě v kombinaci s rybími přechody, a to „zezdola“, tedy proti proudu. Budovat rybí přechod několik desítek kilometrů ve středních či horních částech vodních toků za situace, kdy se z dolního toku ryby vzhůru stejně nedostanou, nemá valného smyslu.

Výsledkem je pak nižší druhová pestrost našich vod, především ale přetrvávající riziko zejména pro vodáky sjíždějící vodní toky. Obdobně jako na silnicích se i v případě nebezpečných jezů řeší situace výstražnými cedulemi upozorňující na možné riziko, to ovšem při známé míře obecné lidské nezodpovědnosti životy lidem asi nezachrání.

Investice do bezpečnosti jezů přitom zas tak vysoké nejsou, na jeden jez lze zhruba kalkulovat s částkou mezi 10 až 20 miliony korun. Několik stovek milionů korun by tak dokázalo tento problém po celém území ČR celkem spolehlivěvyřešit. Což, doufám, za bezpečnost milovníků vody a vodáctví stojí. Bylo by proto žádoucí, aby se nad řešením zamysleli kompetentní státní úředníci, zdaleka nejen představitelé podniků Povodí. Jednou z cest je zahrnout bezpečnost jezů do protipovodňové prevence a začlenit jí také jako podmínku při obnově poškozených vodních toků a zařízení na nich po povodních. Něco to jistě bude stát, ale jde přece o priority. Za situace, kdy se u nás staví kilometr cyklostezek za desítky milionů korun, by se snad na také ekologický způsob dopravy –po vodě, potřebné prostředky na bezpečnost vodních cest najít měly.

Petr Havel