Pohyblivé písečné duny na severu Polska jsou jedinečným přírodním úkazem, jehož jedním z projevů je písečný déšť. Píše o tom facebooková verze portálu Naše voda.

Uvedené duny se nacházejí na pobřeží Baltského moře ve Slowinském národním parku. Ten je unikátním ekosystémem, jediný svého druhu v Evropě. Slowinský národní park získal věhlas velkými pohyblivými písečnými dunami, které se každoročně posunou asi o 9 metrů, zanechávajíc za sebou mrtvé pahýly stromů.

Stovky let se lidé, kteří osidlovali tuto lokalitu u Baltského moře, pokoušeli vyhrát válku s pískem a větrem, až nakonec nevýhodu změnili ve výhodu a vytvořili ráj pro windsurfing i atraktivní zábavu. Toto území bylo kdysi zátokou, o čemž svědčí ledovcová jezera Lebsko a Gardno. Park skýtá útočiště divokému ptactvu, hnízdí zde více než 250 druhů, mimo jiné i vzácný orel mořský. Více než polovinu parku zaujímají vody – jezera Lebsko a Gardno. Fauna a flóra je charakteristická pro přímořská území. Do parku jezdí elektrický vlak z Rabky nedaleko Leby.

Park je zapsán do Seznamu světových rezervací biosféry UNESCO. Největší atrakci představují pohyblivé duny, které vznikly po vykácení lesů. Na místech, kde se duna dotýká lesa, se začíná úchvatné divadlo – souboj živého lesa s věčným pískem a prachem, který ho postupně pokrývá. Zasypané stromy odumírají a jejich odkrytá torza se potom tyčí proti obloze. Chladný mořský vítr pohybuje písky na pobřeží, kde vytvořil ohromné pohybující se písečné duny, z kterých ta nejvyšší dosahuje až 40 metrů.

Za větrného dne, a těch je tu většina, můžete pozorovat to úchvatné divadlo na vlastní oči. Vítr nabírá písek na návětrné straně dun, vynáší ho do výšky, aby potom padal jako pískový déšť na velkou plochu závětrné strany. Písek je nadnášený celkem vysoko a tak si dávejte pozor na fotoaparáty anebo video kamery.

Zvláště cenná jsou nejrůznější rostlinná společenstva v parku. Tvoří je pionýrské druhy písčitých pláží a dun i typické pobřežní borové lesy, bahenní rostliny na četných rašeliništích a sítiny a rákosí na březích jezer. V parku sídlí řada vzácných druhů ptáků, včetně orla mořského, výra, kormorána, černého čápa a mnoha druhů vodních ptáků.

Cestou, zhruba po třech kilometrech, návštěvník narazí na bývalou německou raketovou základnu. Vznikla v roce 1941 a testovaly se zde nejrůznější rakety, které nacisté chtěli z obrovského děla o váze 100 tun vystřelovat na Londýn. Před koncem války však němečtí vojáci zařízení vyhodili do vzduchu. Po dalších dvou kilometrech cesta končí u písečných dun. Zde se turistům nabízí neuvěřitelný pohled. Vysoké kopce bílého písku jsou lemovány zprava rozbouřenými vlnami Baltského moře a zleva rozlehlým Lebským jezerem.

K vyhlídkovým místům patří maják na duně Czolpino a věž na hoře Rowokol. Atraktivnější je cihlová stavba majáku Czolpino, která se vypíná nad les při pobřeží. Za pěkného počasí se z ní naskytne výhled přes borovicový les na Baltické moře na severu, na vrch Rowokól, tyčící se nad krajinou, a na pískové duny razící si cestu lesem anebo na jezero Lebsko.

Zdroj: http://polsko.svetadily.cz/