Vejmola je typický polabský kvak. Jak přitom uvádí vodácký server raft.cz, tok pramení v Opičích horách u Babic (blízko město Říčany), odkud stéká pěknou kaskádou do obce Březí a dále směruje přes Úvaly do Mochova a vlévá se do Labe v Sedlčánkách.

Při jarním tání sněhu a déle trvajícíh deštích je, z hlediska množství vody, splavná od Úval, kde se do ní vlévají Škvorecký a Přišimaský potok dodávající významnou část vody. Plavbu je možné začít symbolicky pod železničním viaduktem 9kanálů. Tento začátek, jak můžete vidět ve vodácké reportáži na www.raft.cz, shrnuje celou podstatu a povahu Vejmoly.  Zpočátku je Vejmola 2-3 m široká WW I a překvapivě volná VR0. To ovšem nevydrží dlouho a tok se zpomaluje na ZWC, přesto je stále dobře průjezdný. Občas se objeví pěkné místečko testující zdatnost ovládání lodi. Tok se dále zpomaluje a rozšiřuje, záhy se objevuje Mlýnský rybník. Hráz rybníka je po shlédnutí sjízdná přes přepad vlevo, kde je dole pod sešupem vracák. Následuje moc pěkná asi 100m WW II peřejka v kamenitém korytě, ovšem pozor. Po zmírnění na WW I je za zatáčkou překvapení v podobě plotu přes tok, který je nutno přenést.

Vejmola ještě chvilku pěkně teče, ale záhy zpomaluje do ZWC a postupně se zvedá zapadanost. Některé překážky je naprosto nezbytné přenést, jiné se s trochou šikovnosti a odvahy (nebude za tím křovím nějaké překvápko?) dají projet. Asi nejnáročnějším, co se týče zapadanosti, je úsek Hodov-Tlustovousy. Zde je VR4-5, evokující divokou nedotčenou přírodu někde v Amazonii. (viz ilustrační foto). Před Tlustovousy se objevují zbytky stavby mlýnského náhonu, který v této divočině vypadá jako troska nějaké neznámé kultury. Pod mostem na Tlustovousy se tok uvolňuje na VR2-3, což bohužel netrvá dlouho a totální džungle VR6+ nutí nejen mě, ale i Vejmolu opustit koryto a vzít to objízdnou trasou.

Objížďka naštěstí není dlouhá, sice je tady dost hluboko, ale plavba vysokou trávou je poměrně obtížná. Po návratu do původního koryta se zarostlost vrací do původního standardu před Tlustovousy, a to VR4-5. Naštěstí je zde již soutok s Jirenským potokem, který velmi navyšuje jak průtok, tak šířku koryta. Voda v něm je bílá díky blízkým lomům na lupek. Koryto je kousek regulované, šířky cca 3 m, záhy ale regulace končí a Vejmola se začíná kroutit. Zapadanost klesá na VR1. Vejmola tady, před Vyšehořovicemi, teče pěkným údolím, takže plavba je konečně pohodová a dříve časté ostré výrazy na její adresu se vytrácejí.

Bohužel průjezd Vyšehořovicemi je poměrně náročná VR4, zpestřená výskytem ostrých plechů, trubek, drátů a jiných nástrah místních obyvatel. Naštěstí to netrvá dlouho a konečně se dostáváme k nejkrásnějšímu úseku Vejmoly. Ta se totiž, když si odpočala v lužních lesích okolo Tlustovous, dává se do slušného kalupu a snaží se dohnat spád, co zanedbala. Úsek začíná historickým kamenným mostkem v Župavě. Obtížnost se zvedá na WW I a VR1-2.

A to již projíždíme Kozovazy, za kterými se tok zvolňuje. Přichází totiž na řadu jediný jez na Vejmole. Je bez problému jetelný. Hluk aut signalizuje blížící se dálnici. Znalost ovládání lodi ještě vyzkouší Chobotničákův strom, kde je v rychlém proudu nutné chytit malý vracák nad stromem a přejet na druhou stranu. Po jeho zvládnutí se za chvilku objevuje dálniční most a Vejmola se vesele žene dál. Ještě se na ní objeví hezký stupínek a dojíždí se do Mochova. Tímto bohužel skončil nejkrásnější úsek Vejmoly, nicméně stále ještě nejsme v cíli. Pod Mochovem její tok zpomaluje do ZWC a zarůstá na VR3. Místy se objevují „katarakty“- naplavené dřevo tvoří přehrady, některé jsou sjízdné, některé je nutno přenést. Úsek toku ř.km 3-2 je VR0, krásný meandrující tok podobný Vavřinci před Toušickou kaskádou. Bohužel pročištění břehových porostů v Sedlčánkách způsobilo zahuštění na VR3-4, za několik let to bude tvrdá VR5. Měl jsem co dělat, tak fotka není. Ústí do Labe je tedy jako vysvobození.

Na břehu mají rybáři závody. Jsem rád, že v tomto deštivém dnu nejsem jediný „exot“. Jako souhrn lze konstatovat, že Vejmola rozhodně stojí za sjetí pravověrným kvakerům, ovšem pouze v úseku Vyšehořovice – Mochov. Všude jinde si vyslouží jméno, kterým varuje už na začátku v Úvalech – 9kanálů.

Zdroj: www.raft.cz, autor a foto: Tibor Sedláček