Další příspěvek do diskuse o smyslu vodního koridoru poskytla portálu Naše voda společnost Plavba a vodní cesty. Tentokrát prostřednictvím rozhovoru s pověřeným ředitelem Ředitelství vodních cest ČR Janem Skalickým.

Redakce: Jakou měrou byl postižen provoz na vodních cestách při červnových povodních a jak pokračují rekonstrukční práce?

Skalický: Červnové povodně mají pro vodní dopravu velmi nepříjemné následky. V podstatě na začátku hlavní plavební sezóny znemožnily plavbu a na mnoha místech je tomu tak dodnes. To je velmi nepříjemné jak pro provozovatele osobní dopravy, kteří mají v podstatě jen zhruba 4 měsíce letní sezony optimální pro svou činnost, tak i pro nákladní dopravu. Ta zase potřebuje nabídnout svým zákazníkům co největší spolehlivost. Málokdo z výrobců si totiž dnes může dovolit čekat, až se bude moci plout. Rekonstrukční práce zdárně pokračují, ale vše chce svůj čas. Nejprve bylo nutné počkat, až voda opadne na normální stav. Pak proměřit dno, aby se zjistilo, kde řeka nanesla materiál, který by mohl ohrozit lodě. No a pak už se bagruje. To je ale ten lepší případ. Horší je, když se stane to, co se stalo letos na plavebním kanále Vraňany–Hořín. Tam se protrhla hráz. Její oprava bude trvat několik měsíců, a než se dokončí, neprojede mezi Mělníkem a Prahou ani jedna loď.

Redakce: V poslední době se opět mluví o velkém projektu na propojení tří moří, o vodním koridoru Dunaj-Odra-Labe, který podporuje i prezident Miloš Zeman. Co si o tomto projektu myslíte?

Skalický: Výborná myšlenka, která zatím nedošla naplnění. Ale já tvrdím, že jednou k její realizaci dojde a je jen na nás, jestli u toho budeme my nebo někdo jiný. Já osobně bych u toho být chtěl, takže udělám vše proto, aby se Ředitelství vodních cest ČR významnou měrou podílelo na vzniku tohoto velkolepého díla. To ochrání Moravu jak od nedostatku vody v době sucha, tak i od povodní. A nejen to. Velmi důležité bude i strategické propojení tří moří, které přinese České republice obrovský ekonomický přínos.

Redakce: Dokázal by takový projekt nějak ovlivnit takové katastrofy jako jsou povodně nebo sucho? Nebyl by takovými jevy projekt ohrožen? Tedy bylo by dost vody pro plavbu lodí i za sucha?

Skalický: Je to jeden z hlavních důvodů, proč se o této stavbě v současné době uvažuje jako o velmi přínosné a důležité. Vodní koridor bude umožňovat jak bezpečné odvedení vody v případě povodní, tak její zpětné čerpání v případě sucha. Všechny vodní elektrárny na jednotlivých jezech budou tzv. reverzibilní. Znamená to, že budou nejen vyrábět elektřinu, ale po otočení běhu turbín budou vodu čerpat zpět do vyšších míst. Zdrojem vody přitom bude především Dunaj, ale také akumulační nádrže i akumulace vlastního vodního koridoru, který bude v tomto směru fungovat jako jakákoliv jiná řeka s jezy.

Redakce: Ale ekologové říkají, že proti povodním i proti suchu jsou lepší lužní lesy a mokřady než umělé stavby jako třeba vodní cesty…

Skalický: Nikdy jsme netvrdili, že lužní lesy jsou špatné. Dokonce v projektech, které Ředitelství vodních cest realizuje je vždy zahrnuto i určité navrácení břehů do přírodě blízkých poměrů, tedy vznik rozvolněných břehů plných zátočin a mokřin. Musíme si ale uvědomit, že člověk je nedílnou součástí přírody a svou existencí jí ovlivňuje, ať chce nebo nechce. Představa, že se vývoj lidské společnosti zastaví nebo dokonce vrátí zpět o několik set let, kdy se začínalo s kulturním hospodařením, je bláhová. Tak jako se nezastaví vývoj ostatních živočichů, nezastaví se ani vývoj člověka.

Redakce: Mohou se lidé někde o tomto projektu dozvědět více informací?

Skalický: O projektu podrobně informuje webová stránka www.d-o-l.cz Lidé můžou také do 25. srpna navštívit výstavu v Jindřišské věži v Praze, kde kromě informací o projektu vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe shlédnout i modely lodí a vodních děl, filmy o vodních cestách a vnitrozemské plavbě a především se mohou suchou nohou projít po největší mapě vodních cest v Česku.

Redakce: Ekologové a někteří starostové se obávají vlivu této vodní cesty na životní prostředí. Jaké vlivy podle vás bude mít tak rozsáhlý projekt na přírodu a život lidí v jejím okolí?

Skalický: Každá stavba samozřejmě zasáhne do života lidí i přírody. Nebudeme si nalhávat, že stavba vodního koridoru by v tomto ohledu byla výjimkou. Ale na rozdíl od stavby silnice nebo železnice zde nezůstane přírodě zcela cizí těleso. Troufnu si tvrdit, že do tří let od dokončení vodního koridoru nepoznáte, že je zde nepřírodní koryto a ceny okolních pozemků stoupnou, protože u vody bydlí každý rád na rozdíl od silnice nebo železnice. Zvlášť, když je ta voda v korytě, které své okolí ochrání před povodněmi i suchem. Všem, kteří mají o věc skutečný zájem, doporučuji, aby se zajeli podívat na vodní koridor Rýn–Mohan–Dunaj. Uvidí jaká je skutečnost. Okolo průplavu jsou krásné cyklostezky, penziony a kempy pro turisty, krásná příroda. Copak by se tam někdo jezdil rekreovat, kdyby to byla taková katastrofa, jak se nám někteří odpůrci snaží namluvit?

Redakce: Vyplatí se vůbec udržovat a stavět nové vodní cesty v České republice? Nemůže lodě plně zastoupit železnice?

Skalický: Určitě vyplatí. Pokud někdo tvrdí, že železnice může plně zastoupit lodě, tak buď neví, o čem mluví nebo záměrně lže. Uvedu několik aspektů, které to jasně dokládají. Například železnice má pevně daný průjezdní profil. Zboží nad určité rozměry tedy vůbec není možné po železnici přepravit. Dále železnice naráží na omezenou kapacitu kolejí v dopravních uzlech, zatímco vodní cesty mají kapacitu nevyužitou. Významnou otázkou pro ekonomiku je také otázka nákladů a to jak přímých, tak i externích – tedy těch, které vyjadřují zatížení životního prostředí. I zde může voda nabídnout lepší podmínky, než železnice. Navíc je potřeba si uvědomit, že splavňování řek nemá jen dopravní význam! Vodní stavby jsou vždy budovány i s důrazem na protipovodňovou ochranu, hospodaření s vodou i využití vody jako zdroje čisté elektřiny. Stále prudší výkyvy počasí jasně ukazují, že stavby, které na jedné straně v době přebytku umožní odvést vodu bezpečně z našeho území a na druhé straně v době sucha budou pro nás znamenat jistou zásobárnu vody, budou mít stále větší význam pro bezpečnost státu.

Redakce: V Polsku se prý již na Odře staví, aby mohla být vodní cesta prodloužena do Ostravy. Kdy se tedy Morava dočká přístavu?

Skalický: Vše musí jít postupně. V minulém měsíci jsem podepsal memorandum mezi Ředitelstvím vodních cest a městem Ostrava o spolupráci na splavňování tamních řek pro potřeby turistické plavby. Ostrava má eminentní zájem připravit pro turisty další lákadlo. Samozřejmě souběžně se pracuje na různých studiích, které plánují vznik multimodálního centra na pomezí severní Moravy a Polska. Jedná se o významnou průmyslovou aglomeraci, ve které žije přes 4 milióny lidí a která v podstatě jako jediná v Evropě nemá vodní cestu. To se odráží například i na problémech tamních průmyslových podniků při vývozu velkých investičních celků, kdy nejprve musí velmi složitou cestou nadměrné přepravy dovézt výrobky do Mělníku a tam teprve naložit na loď. Pracujeme na tom, aby se situace zlepšila, ale k tomu je zapotřebí dobudovat plavební stupně Děčín a Přelouč, kde už se léta přetahujeme s ekoaktivisty. S Polskem je nutné kooperovat na splavnění Odry i proto, že to bude nedílná součást vodního koridoru Dunaj–Odra–Labe.

Redakce: Je čas dovolených a tak by mohlo naše čtenáře zajímat kde si mohou půjčit loď nebo plachetnici a brázdit české vody?

Skalický: Těch míst je poměrně hodně. Asi nejlépe je v tomto směru vybavený Baťův kanál. V loňském roce se tam na lodích projelo 80 000 návštěvníků. Loď je ale možné si půjčit i na všech velkých přehradách na Vltavě. Velmi oblíbené u jachtařů je Lipno, které nabízí pro plachetnice naprosto jedinečné podmínky. Milovníci hausbótů zase raději brázdí vody Orlíku a Slap. Přímo na řekách je situace o něco horší, ale i tam se již situace vylepšuje. Od loňského roku například funguje půjčovna motorových člunů v Českém Vrbném u Českých Budějovic.

Zdroj: www.d-o-l.cz