Zatímco utrácíme miliardy korun za protipovodňová opatření, mnohem větší hrozbu představuje do budoucna sucho. Upozorňují na to dnešní Lidové noviny.

Čím dál častější extrémně suchá období zatím (na rozdíl od velké vody) nezpůsobují viditelné škody. Věrni pravidlu „nehas, co tě nepálí“ tak lidé i politici prevenci katastrofálního nedostatku vody podceňují. Od prosince do března Česko podle meteorologů zažilo nejzamračenější zimu v historii měření, začátkem června pak republiku zasáhly rozsáhlé povodně. A aby toho nebylo málo, o necelé dvaměsíce později zase meteorologové hlásí nejsušší a nejteplejší červenec za posledních třicet let.

Fakt, že počasí jde z jednoho extrému do druhého, přitom není v posledních letech nijak neobvyklý. Zatímco si ale lidé pomalu zvykají na opakované záplavy a prudké bouře s přívalovými dešti, nejnebezpečnější důsledek extrémních výkyvů nepředstavuje podle odborníků nadbytek vody padající z nebe. Právě naopak. Jestliže se střídají období prudkých dešťů s dlouhým obdobím beze srážek, znamená to cestu k suchu a nedostatku vody v krajině. A mnozí odborníci právě kvůli akutní hrozbě sucha začínají bít na poplach.

„I v roce 2002 jsme v Česku měli katastrofální záplavy, o rok později pak přišlo katastrofální sucho, srovnatelné se známým suchem z roku 1947,“ říká Jaroslav Rožnovský, ředitel Českého hydrometeorologického ústavu v Brně. Střídání záplav a sucha Česko v posledních dvaceti letech zažilo hned několikrát, například i v roce 2000, 2006, 2007 nebo na Moravě na jaře 2012. A tento trend potvrzují i oficiální měření meteorologů.

„Tak jak jsme si zvykli na četnější povodně, zcela prokazatelně se zvyšuje i frekvence sucha,“ říká Rožnovský. Fakt, že oba extrémy se objevují takzvaně ruku v ruce, přitom pro meteorology nepředstavuje žádné velké překvapení. Jestliže se totiž takřka do puntíku naplňuje nějaká dlouhodobá prognóza důsledků klimatických změn, pak je to předpověď nárůstu extremity počasí. „I když celkové množství srážek během roku zůstává v Česku prakticky stejné, v létě dopadají na zem z velké části v podobě přívalových dešťů, které rychle odtékají z krajiny, a navíc způsobují erozi půdy a snižují její úrodnost,“ říká Rožnovský. Voda se v krajině neudrží, a nedokáže tak vytvořit dostatečnou vodní zásobu pro další a stále častější extrém v podobě týdnů bez deště, doprovázených suchem.

Základní problém je však podle odborníků v tom, že zatímco do ochrany proti velké vodě se ročně investují stovky milionů korun, narůstající hrozba sucha v Česku zůstává stranou zájmu. „To ale může mít závažné důsledky, protože sucho je i z pohledu České republiky mnohem nebezpečnější než záplavy,“ tvrdí Rožnovský. Už dnes se se suchem podle něj velmi obtížně potýkají zejména rozsáhlé oblasti jižní Moravy, ale i jiné lokality, kde dlouhodobě klesá úrodnost půdy. A už v blízké budoucnosti může být sucho stále větším problémem i ve zbytku republiky.

V důsledku sucha zatím nikdo nezemřel Jak odlišně přitom vnímají lidé v Česku oba extrémní výkyvy počasí, dokazuje i rozdíl mezi obecným vnímáním katastrofální povodně v roce 2002 a takzvaným stopadesátiletým suchem v roce 2003. O povodni se dodnes píše jako o jedné z nejtragičtějších přírodních pohrom v historii Česka, sucho z doby před deseti lety si ale vybavuje jen málokdo. A důvod? Nikdo nezemřel, běžní lidé netrpěli nedostatkem potravin jako v roce 1947.

Rozsáhlé škody na úrodě nahradil dovoz ze zemí, kde se naopak urodilo. A i když například do přehrady Lipno přitékalo pouhého 1,5 kubíku vody za vteřinu, díky zásobám vltavské kaskády mohly v Praze jezdit výletní parníky. Tak proč se suchem vůbec zabývat?

„Zkrátka proto, že vzhledem k narůstající hrozbě sucha i v dalších zemích už také v budoucnu nemusíme mít možnost potraviny dovážet. A sucho může mít vliv na mnoho jiných oblastí lidské činnosti, včetně energetiky,“ říká Rožnovský. Fakt, že se nejedná o žádné plané hořekování a hrozby, potvrzuje i ministerstvo zemědělství.

Jestli se v následujících letech potvrdí trend nárůstu průměrných teplot spojený se střídáním přívalových dešťů a sucha, bude mít zřejmě problémy s vodou i tak „vodnatá“ země, jako je Česká republika. „Pokud by k tomu skutečně došlo, tak z průměrného scénáře vyplynulo, že na území ČR by v jednotlivých povodích nebylo po roce 2050 zajištěno přibližně 40–70 procent povolených odběrů vody z povrchových zdrojů,“ řekla LN mluvčí ministerstva Dana Večeřová. Na vodě jsou přitom závislí nejen zemědělci, ale také třeba provozovatelé elektráren, včetně těch jaderných.

Ani ty nejčernější scénáře následků sucha v Česku ovšem nepředpokládají, že by se Česko za 50 let ocitlo ve stejných problémech s vodou jako Španělsko či Řecko. Jenže to nás před problémy neochrání, v globalizovaném světě nelze čekat, že střední Evropa zůstane ostrovem, kde lidé budou v klidu v televizi sledovat, jak se jinde o vodu válčí. „Každý na zeměkouli, včetně obyvatel střední Evropy, si musí uvědomit, že problém možného nedostatku vody není jen problémem některých zemí. Je to problém nás všech,“ uvedl pro LN Pasquale Steduto, vedoucí oddělení nakládání s vodou Organizace pro výživu OSN.

Kilo hovězího „spolyká“ na 15 tisíc litrů vody Například takzvané cestování za nedostatkovou vodou se podle něj nemusí týkat jen Afriky nebo Asie. Problém rozsáhlé migrace lidí za vodou může brzy zasáhnout i Evropu, včetně Česka. A podobné je to s potravinovým trhem a nebezpečím razantního zvýšení cen. Například ve Španělsku, které je největší evropskou zásobárnou levných rajčat a zeleniny obecně, prognózy po roce 2050 předpovídají úbytek vodních zdrojů až o 40 procent. „Málokdo si uvědomuje, že bez vody nejen člověk zemře žízní. Bez vody se ani nenají,“ uvedl Steduto. Například jeden kilogram hovězího masa, který sní česká rodina k večeři, představuje podle tabulek OSN 15 tisíc litrů životodárné tekutiny nutné k výrobě krmiva, napájení zvířat i výrobnímu procesu na jatkách a v masokombinátech. S kilogramem vajec takzvaně zmizí v žaludku 4700 litrů vody.

„I Česko musí počítat s tím, že cena vody poroste. Sice netrpíte a zřejmě ani nebudete trpět jejím akutním nedostatkem, musíte ale investovat do opatření, která vám i do budoucna zajistí, že bude voda čistá, dostupná, že se s vodou zbytečně nebude plýtvat,“ řekl Steduto. Každá kapka životodárné tekutiny totiž může mít cenu zlata. A voda bude rozhodovat i o životní úrovni. „Musíme se v maximální možné míře snažit zvýšit schopnost krajiny zadržovat vodu, podporovat údržbu mokřadů, přizpůsobit této hrozbě i zemědělské hospodaření,“ tvrdí Rožnovský. Rozsáhlé lány osázené řepkou nebo kukuřicí jsou pravým opakem snahy o zvýšení retenční schopnosti půdy, stejně jako intenzivní hnojení umělými hnojivy.

Jenže zemědělci svádějí vinu za stav české krajiny na politiky. „Žijeme v kapitalismu a nikdo nemůže zemědělce nutit, aby hospodařili s prodělkem. Pochopitelně se snaží hospodařit tak, aby jim to přinášelo alespoň minimální zisk,“ říká prezident Agrární komory ČR Jan Veleba. Kdyby podle něj politici více propagovali a podporovali výrobu domácích potravin, neubývalo by například skotu a prasat, jejichž chov přispívá k takovému využívání zemědělských pozemků, které zvyšuje retenční schopnosti krajiny. „Třeba v Rakousku to funguje. Unás ale zatím žádná vláda neprokázala, že by přemýšlela o významu zemědělství do budoucna,“ tvrdí Veleba.

Ministerstvo zemědělství zase kontruje tvrzením, že o hrozbě sucha a nedostatku vody dobře ví a snaží se na ně připravit. A to mimo jiné naplňováním programu EU zatravňování pozemků, které pak brání vyššímu odparu a zabraňuje i rychlému odtoku vody z krajiny. Součástí ministerské strategie proti suchu je údajně i hájení vhodných lokalit k případné stavbě nových přehrad. Třeba vltavská kaskáda právě v době sucha prokazuje svůj hlavní smysl. I při katastrofálním suchu v roce 2003 dokázala udržet hladinu Vltavy v přijatelných mezích. „Nebýt funkce přehrad, z řeky by byla na mnoha místech jen mělká a špinavá stoka,“ říká Zdeněk Zídek, šéf závodu Horní Vltava Povodí Vltavy.

„V odborných kruzích je sucho opravdu velkým tématem, ovšem politický a celospolečenský ohlas tomu ani zdaleka neodpovídá. Já osobně bych si představoval, že vláda se bude touto hrozbou opravdu intenzivně zabývat, vytvářet strategické plány, hledat řešení. A to minimálně ve stejné míře, s jakou se zabývá opatřeními proti velké vodě,“ dodává Rožnovský.

Zdroj: www.lidovky.cz