3.8.2011 8.59, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě, Prevence povodní, voda v krajině
V nejbližších letech bude chladněji a bude více pršet
Klima v tomto století bude proměnlivé, v následujících letech lze ale nicméně očekávat chladnější počasí a více srážek. Předpokládá to v knize „Klima za 1000 let“ autorská trojice Svoboda/Vašků/Cílek. Více v následujícím úryvku z uvedené knihy.
Četli jsme v životě příliš mnoho klimatických prognóz a s trochou přehánění jsme získali dojem,že lhostejné či dokonce zlomyslné podnebí bedlivě sleduje, co o něm, kdo napíše a pak schválně udělá něco jiného. Nášpřístup je, jak jsme uvedli již v úvodu, odlišný v tom, že příliš nevěříme tomu, že z minulosti se dá poznat budoucnost. Minulost je dobrá k vymezení hranic systému, k poznání toho v jakém rozmezí teplot, srážek či katastrof se systém obvykle pohybuje. Systémem je v našem případě podnebí či převládající typ počasí vázaný na určitý region či na území ČR a jeho blízké okolí.
Ptáme-li se “jaké bude klima v 21. století?”, pak poctivá odpověď zní “to nikdo neví a prognózy si odporují”. Nicméně z analýzy průběhu minulých klimatických změn můžeme poměrně dobře odhadnout, v jakém klimatickém rozmezí se budeme pohybovat a jaká jsou budoucí rizika. Především klima bude stejně proměnlivé jako v předcházejících staletích. Podle výsledků všech měření jsou přirozené variace klimatu stále ještě důležitější nežantropogenní ovlivnění a takové nejspíš ještě řadu desetiletí zůstanou. Neznamená to, že složení atmosféry můžeme klidně dál ovlivňovat emisemi všemi druhu, protože již ve 22. století při dosažení hranice obsahu CO2 asi 700 ppm může naopak začít převládat destabilizující vliv člověka.
Z dlouhodobého hlediska je prakticky jisté, že i tento interglaciál skončí jako všech padesát předcházejících – příchodem nové doby ledové. Orbitální parametry Slunce a Země však naznačují, že máme ještě několik tisíc let času. V měřítku celého středoevropského holocénu představují hlavní katastrofické události suchá období s kontinentálním chodem srážek a teplot a trvající od 100-200 let a v případě subboreálu i déle. Poslední takové období končilo okolo roku 700 před Kristem. Suchá, kontinentální období evropského pravěku sice často vymezují počátky a konce různých kultur či jejich fází, ale ne konec osídlení. Středoevropské sucho není katastrofou, ale je změnou. Ale není pravděpodobné,že by nás podobný výkyv potkal. Krátkodobá a asi i méněintenzivní suchá období však mohou přijít a ovlivnit zejména okraje panonské pánve – tedy jižní Moravu a v menší míře střední Čechy, ležící ve srážkovém stínu pohraničních hor.
Většina současných analýz buďpočítá s antropogenním působení skleníkového jevu nebo naopak s přirozenou klimatickou variabilitou. Skleníkový jev v našich podmínkách představuje zvýšení průměrné roční teploty asi o 1oC, snížení teplotních extrémů zvláště nízkých nočních teplot a zvýšení srážek asi o 10%. Takto charakterizovaný skleníkový jev by pro naše šířky znamenal dobrodiní, kdyby zároveň neotevíral dveře jiným nebezpečím jako je budoucí možné zhroucení oceánické cirkulace, novým škůdcům a nemocem nebo etnickým migracím z více ohrožených částí světa -zejména ze semiaridního pásma Ruska a středoazijských republik, kde naopak skutečná pozorování i matematické modely ukazují na trend snižování srážek a ten zde znamená nikoliv změnu, ale katastrofu.
A co se týče přirozené klimatické variability, tak dlouhodobé statistické trendy ukazují, že několik desítek let trvající teplé období, by se nejpozději kolem roku 2000 mělo měnit na studenější a srážkově poněkud bohatší. Tomu odpovídá nejenom dlouhodobý vzorec přirozené cirkulace, ale také konec poměrně význačného devadesátiletého cyklu sluneční aktivity. Příští desetiletí sledují klimatologové s velkým zájmem, protože pokud bude dále pokračovat vzestupný teplotní trend, tak to bude nejspíšznamenat, že antropogenní signál skleníkového jevu začíná přehlušovat přirozené oscilace. A to je i klíčový problém klimatické prognózy pro Českou republiku – buď převáží přirozený chod a pak budeme v několikaletém průměru pociťovat oteplování anebo převládne přirozený chod a pak nás s největší pravděpodobností čekají studenější a vlhčí desetiletí.
V obou případech však bude klima i nadále oscilovat v dřívějších cyklech 2-3, 5-6, 20-30 let. Chceme-li se dopředu připravit na klimatické změny, neuvažujme ani o studeném ani o horkém, ale o proměnlivém světě. Přitom s kolísáním teplot toho příliš neuděláme, ale se srážkami se dá hospodařit. Ideálem je takové vodní hospodářství, které je schopno vyrovnávat povodně i sucha. V praxi to znamená správněfungující les, který zadržuje velké srážky a pak je postupněběhem roku vydává, existenci malých vodních nádrží, jež se během srážkového období naplní a pak mohou sloužit jako zásobárna vody a také revitalizovaný systém říčních niv, ve kterých se voda může rozlévat a zpomalovat povodňové kulminace efektivněji než ve velkých nádržích, které pomáhají při 20-30tiletých vodách a škodí při větších povodních. Klimatické změny se v našich podmínkách dají mírnit péčí o půdu a o krajinu, jež je naším největším skutečným bohatstvím.
Za skutečná rizika klimatických změn, ať již v primárním, bezprostředním dopadu nebo v druhotných, zprostředkovaných účincích považujeme zejména tyto procesy:
- kyselé deště i přes podstatnou redukci emisí stále působí, vymývají půdní báze, oslabují zejména na málo úživných podkladech a ve výškách nad 700-800m n.v. monokulturní hospodářské lesy. V příštích dvou desetiletích očekáváme podobné kalamity, jaké postihovaly Krušné hory, Jizerské hor, Krkonoše a Šumavu i na dalších pohořích.
- 20. století je u nás stoletím povodňového klidu narušeného až více jak stoletou povodní na Moravě v roce 1997 v povodní v Čechách v roce 2002. Trend ke zvlhčování letních měsíců a okolnost, že povodně často přicházejí ve shlucích, nás nutí počítat se zvýšeným povodňovým nebezpečím.
- Bude-li pokračovat trend celkové plošné (“plíživé”) eroze zemědělské půdy, je třeba během příštího století očekávat degradaci celých krajinných celků a podstatné snížení celkové úrodnosti půd.
- v neklidném 21. století v době demografického růstu a zhoršování životního prostředí v některých územích až za mez stability mohou mít a pravděpodobně i budou mít sekundární dopady klimatických změn ve zranitelných částech světa jako kolapsy ekonomik, sociální napětí, lokální konflikty větší dopad na život v ČR než reálné klimatické změny postihující střední Evropu.
K překonání následků klimatických změn vedou podle našeho názoru dvě navzájem provázané cesty -péče o krajinu a zemědělskou půdu, a spravedlivá, dobře organizovaná a přitom flexibilní státní správa.
Svoboda/Vašků/Cílek: Klima za 1000 let
3.8.2011 8.59, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě, Prevence povodní, voda v krajině
Aktuality
Vodné a stočné 2025: Na Chrudimsku budou lidé platit o 3,2 pct více
Akt. 26.11.2024 15.12Rubrika: Voda a naše peněženka
Národní parky České republiky se spojily do společné asociace
Akt. 26.11.2024 14.39Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě