Další mýtus o původním přirozeném vývoji tropických pralesů padl. Informuje o tom populárně-vědecký server osel.cz s tím, že nedávno zveřejněné analýzy pylu v tropech jihovýchodní Asie odhalují stopy intenzivního lidského hospodaření v tamních pralesích.

Mezi lidmi stále ještě přetrvává pocit, že tropické pralesy jsou něco pradávného a panenského, rozhodně netknutého lidskou rukou. A že tuto netknutost je třeba úzkostlivě chránit. Typickým příkladem takto netknutých tropických hvozdů by měly být i lesy Bornea, Sumatry, Jávy, Thajska a Vietnamu. Jenže, je to nejspíš jinak.

Tvrdí to v zásadní studii vegetační historie z jihovýchodní Asie Chris Hunt z Královniny univerzity v severoirském Belfastu a spolu s ním Ryan Rabett z Univerzity v Cambridge. Jejich analýza odhalila opakované narušování vegetace na území dnešní tropických lesů, minimálně od konce nejmladší doby ledové – před zhruba 11 tisíci let. Tropické lesy jsou báječné a krásné, pokud jde o ale zkoumání jejich minulosti a hledání stop lidské přítomnosti, tak jsou naprosto děsivé. Nesmírně dynamické prostředí pralesa, kde všechno roste a kypí, rychle zničí většinu zjevných stop lidské přítomnosti a také úspěšně brání fosilizaci. Dělat tam archeologii, to je vážně šílenost. Hunt s Rabettem to zvládli a prozkoumali vzorky pylu, které se jim s vypětím všech sil podařilo sehnat.

Badatelé zjistili, že jihoasijské tropické pralesy nejsou tak panenskou divočinou, za jakou ji obvykle považujeme. Naopak, jihoasijské tropy mají podle jejich výsledků dlouhou historii intenzivního narušování vegetace. Ačkoliv by bylo velice snadné a přiznejme si, že velmi očekávané, podlehnout pokušení svést tyto změny porostu na klimatické změny, Hunt s Rabettem poměrně překvapivě roli klimatu odmítají. Pozorované změny prý nesedí na žádné známé kolísání klimatu, takže je s velkou porcí jistoty připisují lidem.

O lidské přítomnosti pěkně vypovídají stopy po dávných požárech v pralese. Zatímco spontánně vzniklé lesní požáry ve fosilních vrstvách následují požárové druhy bylin a dřevin, které s oblibou rostou na vypálených místech, Hunt a Rabett nacházeli také stopy po rostlinách poskytujících jedlé plody. To ukazuje na záměrné vypalování a následné pěstování užitkových plodin. Další významným vodítkem je výskyt rychle rostoucích stromů, například z rodů Macaranga, Celtis či Trema, plevelů mezi pralesními dřevinami, které svědčí o intenzivním vypalování a narušování rozlehlých tropických lesů. O schopnostech dávných kultivátorů pralesa svědčí i historie ságových palem (Metroxylon sagu). Zhruba před 10 tisíci lety se objevují u pobřeží Bornea, více než 2 200 kilometrů od rodné Nové Guineje. V té době se na Borneo plavili dávní mořeplavci, takže to není žádná velká záhada. Podle všeho si ságo přivezli a začali ho pěstovat na úkor pralesa.

Proč by nás mělo zajímat, že lidé ve skutečnosti výrazně ovlivňují tropické lesy už dlouhá tisíciletí? Za prvé, pro karmu naší civilizace bude lepší, když se přestaneme vymezovat vůči předkům jako moderní mizerové. Jsme úplně stejní jako oni. Jenom máme k dispozici větší moc, kterou můžeme použít ke zničení tropických lesů anebo také k jejich záchraně v rozumných mezích. Za druhé, v ekologii pralesů jsme až doposud roli lidských populací nepřikládali prakticky žádným význam. Když teď víme, že takzvané pralesy na velkých plochách tropů jihovýchodní Asie i jinde jsou vlastně kulturním artefaktem, můžeme si významně poopravit naše hypotézy o jejich původu a dynamice.

Tady by mohl být konec. Ve hře je ale ještě jedna věc, která nám, Evropanům uhnízděným u větších či menších počítačů, obvykle uniká. Je to docela zázračná přesmyčka, která staví na hlavu naše vnímání pralesů a jejich obyvatel. Horliví ochránci tropů obvykle nebývají nadšení, když vychází najevo mládí pralesů a intenzivní působení lidí na jejich vznik a vývoj. Nicméně, podle Hunta některé země jihovýchodní Asie neuznávají práva původních obyvatel tropických lesů s tím, že to jsou nomádi, kteří v pralesích nezanechávají žádné stopy. Pokud se vědcům jako je Hunt a další povede přesvědčit odbornou veřejnosti i úřady příslušných států, že pralesní lidé ve skutečnosti aktivně obhospodařují prostředí, v němž žijí, už déle než 11 tisíc let, tak se těmto lidem dostane do ruky mocný argument pro jednání s úřady a těžařskými společnostmi. Už s nimi tak snadno nevyběhnou.

Zdroj: www.osel.cz, původní pramen: Queen“s University, Belfast News 24. 1. 2014, Journal of Archaeological Science online 28. 12. 2013, ilustrační foto: Plovoucí čerpací stanice v národním parku Kayan Mentarang, Borneo – Zdroj: ESCapade, Wikimedia Commons.