Správci vodních toků, zejména podniky Povodí, se dlouhodobě věnují problematice navrhování rozsahů záplavových území. Tato činnost byla a je chápána jako součást prevence před povodněmi. Tak ji chápe i v současnosti platný vodní zákon, podle kterého je stanovování záplavových území jedním z přípravných povodňových opatření, tedy opatřením preventivním.

Jak se návrhy záplavových území připravují a aktualizují, vysvětluje mluvčí Povodí Ohře Jan Svejkovský.

Záplavová území vymezují správci vodních toků již několik desítek let. Jako preventivní opatření jsou vymezována v takových oblastech, kde je potenciál vzniku povodňových škod. V současnosti se při zpracování návrhů rozsahu záplavového území a jeho aktivní zóny řídí vyhláškou č. 236/2002 Sb., o způsobu a rozsahu zpracování návrhu a stanovování záplavových území, a schválenou Metodikou stanovení aktivní zóny záplavového území z dubna 2005. Je třeba, aby záplavová území vycházela z aktuálních vodohospodářských poměrů v území. Proto jsou vždy navrhována na základě aktuálního poznání území včetně vyhodnocení aktuálních odtokových poměrů, a to s použitím existujících a osvědčených matematických modelů a dostupných informačních technologií.

Správci vodních toků vyhodnocují změny v území, které mohou ovlivnit proudění vody při povodních. Jedná se např. o nové významnější větší stavby nebo stavby protipovodňových opatření. Tyto stavby je třeba geodeticky zaměřit. Zaměření je následně použito pro aktualizaci záplavového území. Správci vodních toků také sledují hydrologické údaje, tj. průtoky tzv. N-letých vod (např. pětileté, dvacetileté či stoleté povodně). Tyto údaje, které v České republice vydává Český hydrometeorologický ústav, se mohou v průběhu času měnit a pokud dojde k jejich významnější změně, je třeba přehodnotit i rozsah záplavového území.

Dále správci vodních toků sledují možnost využití nových nebo aktualizovaných podkladů využitelných pro vymezování záplavových území. Kromě zpřesňování mapových podkladů se v poslední době jednalo zejména o vytvoření digitálního modelu reliéfu, tj. zdigitalizovaného zemského povrchu vytvořeného pomocí leteckého snímkování. Ten je v současnosti jedním ze zásadních vstupních údajů, na základě kterých správci vodních toků pomocí matematických modelů záplavová území vymezují a vodoprávní úřady je následně úředně stanovují. Oproti předchozím podkladům významně zpřesnil informace o území.

Po shromáždění veškerých podkladů dojde k aktualizaci původního matematického modelu nebo k vytvoření modelu nového. Matematický model simuluje průtok povodně řešeným územím. Aby byly výsledky matematického modelování co nejpřesnější, dochází k verifikaci a kalibraci modelu, tj. k takovému nastavení jeho parametrů, aby výsledky výpočtů odpovídaly záznamům ze skutečných povodní. Výsledky práce s modelem, tj. úroveň hladiny při povodních, hloubky vody a rychlosti proudění, se vynesou nad mapový podklad, a tak vznikne návrh záplavového území. Ten je výsledkem odborného posouzení proudění vody územím při povodních.

Součástí záplavového území po legislativní stránce je od účinnosti stávajícího vodního zákona (zákon č. 254/2001 Sb.), tj. od 1. ledna 2002, také aktivní zóna záplavového území. Rozsah aktivní zóny je od dubna 2005 vyhodnocován na základě schválené Metodiky stanovení aktivní zóny záplavového území. Aktivní zóna záplavového území je definována jako taková část záplavového území, kterou při povodni proudí voda, a tak dochází k ohrožení života, zdraví a majetku. Pro určení rozsahu aktivní zóny jsou rozhodující parametry proudění vody při povodni, tedy hloubka a rychlost vody.

Pokud se změní stav území nebo je k dispozici nový podklad, který může ovlivnit, a to pozitivně nebo negativně, rozsah aktivní zóny, přistupuje správce vodního toku k aktualizaci rozsahu aktivní zóny. Řídí se při tom platnými předpisy postupem popsaným výše.

V roce 2007 byla schválena Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/60/ES, o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik (tzv. Povodňová směrnice). Jejím účelem bylo provést ve všech členských zemích Evropské Unie předběžné vyhodnocení povodňových rizik, zpracovat mapy povodňového nebezpečí, mapy povodňových rizik a následně zpracovat plány pro zvládání povodňových rizik. Při plnění úkolů daných Povodňovou směrnicí byly v České republice na základě ohrožení lidských životů a zdraví a možných škod na majetku, kulturních památkách a na životním prostředí vymezeny oblasti s potenciálně významným povodňovým rizikem. V nich byly na základě veškerých dostupných podkladů, včetně digitálního modelu reliéfu, sestaveny a verifikovány matematické modely, kterými byla vyhodnocena území zaplavovaná při povodních (mapy povodňového nebezpečí), tj. byly vymezeny rozlivy a hloubky vody při pětileté, dvacetileté, stoleté a pětisetleté povodni. Následně byly vytvořeny mapy povodňového ohrožení a mapy povodňových rizik. S jejich využitím budou vytvořeny plány pro zvládání povodňových rizik, které přispějí ke zvyšování ochrany území před povodněmi, resp. ke snížení povodňových rizik.

Uvedené matematické modely vytvořené při naplňování požadavků evropské Povodňové směrnice a výstupy z těchto modelů byly a jsou využívány pro aktualizaci záplavových území včetně nového vymezení aktivních zón záplavových území. Mezi území s již aktualizovaným záplavovým územím patří i dva úseky Ohře a jeden úsek na Panenském potoce. Od roku 2014 budou následovat aktualizace záplavových území a jejich aktivních zón na dalších úsecích vodních toků, kde byly zjištěny významnější odchylky od původního rozsahu záplavového území.

Záplavové území a aktivní zóna záplavového území popisují skutečnost, tedy průchod povodně zastavěným i nezastavěným územím. Jejich rozsah není možné žádným způsobem upravovat v závislosti na tom, jaké pozemky, stavby nebo činnosti jsou, nebo by mohly být, jejich existencí dotčeny. Při aktualizacích záplavových území a jejich aktivních zón samozřejmě dochází k určitým rozdílům mezi původním a novým rozsahem. Vzhledem k významnému zpřesnění zejména podkladů o území (digitální model reliéfu) se může rozsah původních a nových záplavových území i aktivních zón značně lišit. Významné rozdíly v rozsahu aktivní zóny záplavového území v případech, ve kterých byla aktivní zóna původně vymezena před schválením Metodiky stanovení aktivní zóny záplavového území (tedy před dubnem 2005), mohou být též způsobeny jiným postupem při navrhování rozsahu aktivní zóny záplavového území.

Možné využití záplavových území a jejich aktivních zón upravuje legislativa, která významně reguluje možnost využití aktivní zóny záplavového území. Umísťováním staveb a dalších překážek, např. plotů, by totiž docházelo k neustálému zhoršování poměrů v území při povodních. Těmito změnami by mohly být negativně ovlivněny stávající objekty. Účinkům povodně by byly vystaveny samozřejmě i nové objekty stavěné v záplavovém území, tedy i v aktivní zóně. Docházelo by tak k neustálému nárůstu povodňových škod, k nárůstu ohrožení lidí i k rostoucím nárokům na evakuaci před a při povodni.

Zdroj: Povodí Ohře