Padesátileté výročí největší tuzemské přehrady Orlík, které Povodí Vltavy prezentovalo na počátku tohoto týdne, samozřejmě evokuje otázku, zdali naše země tak rozsáhlá vodní díla a tak významné zásahy do české krajiny v budoucnosti ještě někdy zažije.

Ačkoli se tento problém ani v médiích, ani na samotné prezentaci díla Orlík vůbec nediskutoval, nelze se z něj ani náhodou vyvázat. Diskuse na toto téma je o to důležitější, o kolik je dnešní doba oproti době výstavbě přehrad jiná. Prakticky každý vodohospodář přitom obvykle stranou mikrofonů a kamer tvrdí totéž: V současné době environmentalismu bychom žádné přehrady nepostavili.

Jenže podle všeho nějaké přehrady i v budoucnosti budeme muset postavit. Mimo jiné i proto, že všichni skuteční a věrohodní klimatologové poukazují na to, že stále více přímých i nepřímých důkazů svědčí o nastávajících změnách klimatu ne směrem ke globálnímu oteplování, ale naopak k mírnému ochlazování. To by se mělo projevit zejména chladnějšími léty a – větším množstvím dešťových srážek. Ostatně, aniž by se daly dělat z jednoho roku závěry – zrovna průběh letošního léta dává těmto předpokladům za pravdu.

Při současném stavu naší krajiny, která díky neuváženému průmyslovému (zejména zemědělskému) vytěžování v minulosti výrazně ztratila ze svých původních schopností zadržovat vodu, musí naše společnost řešit prevenci možných škod z povodní, a to nejenom suchými poldry, bagrováním rybníků a zvýšením průtočnosti potoků a potůčků. Právěpři prezentaci padesátiletého výročí Orlíku  byla přitom role přehrad, respektive Orlíku zmíněna, o rozpětí regulačních možností právě této nádrže jsme navíc na portálu Naše voda informovali. Potřebu regulace vodních toků si ostatně uvědomují i ti, kteří na svých bedrech zejména nesou následky povodní –představitelé krajů. Většina z dnešních hejtmanů požaduje na hrazení vodních toků vyčlenit více lokalit, než kolik je jich v oficiálním generelu (seznamu) míst na akumulaci vod je.

Samozřejmě je jasné, že se při případné výstavbě dalších vodních děl musí více než v minulosti na dopady takových staveb na krajinu hledět. Samozřejměje třeba všude tam, kde lze využít rozlivu vody do krajiny bez poškození lidských sídel, preferovat ony poldry a přirozená zátopová území. Domnívat se ale, že doba výstavby přehrad na území ČR nenávratně skončila, je naivní a nezodpovědné.

Petr Havel