V rámci metodiky užívané pro hodnocení přírodních katastrof je sucho zařazeno mezi katastrofy klimatického původu. Na rozdíl od ostatních přírodních katastrof nastupuje sucho pozvolně a jeho projevy jsou patrné až svými negativními důsledky.

Proto je nutno věnovat pozornost nastavení indikátorů, které by na nebezpečí sucha včas upozorňovaly a umožnily provedení účinných opatření. V důsledku výskytu několika velkých povodní v posledních 15 letech se pozornost vodohospodářů i správních orgánů soustředila především na ochranu před povodněmi a sucho se stalo okrajovou záležitostí. Na rozdíl od řešení povodní, které má v současné době dostatečnou právní úpravu, je problematika nedostatku vody a dlouhodobého sucha upravena jen okrajově a nezabývá se zásadními problémy. Pojem „sucho“ například není v české legislativě definován a není ani stanovena s tím související ochrana ekosystémů, což způsobuje jednu z nejhorších krizových situací s nejrozsáhlejšími ekologickými, sociálními i ekonomickými dopady. Hlavním úkolem k dosažení environmentální bezpečnosti je tak dopracování systému konkrétních legislativních, technických, institucionálních a informačních opatření.

Odběry podzemní vody pro výrobu pitné vody jsou v ČR limitovány z pohledu ochrany přírody. Vyhlášením evropsky významných lokalit Natura v posledních deseti letech byly ale stanoveny limity odběrů podzemních vod velmi přísně, bez ohledu na zajištění zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Jako příklad je možno uvést prameniště Litá v přírodní rezervaci Zbytka, kde je odběr pitné vody pro Hradec Králové (120 l/s) přísně limitován s cílem zachování chráněných rostlin a živočichů. Ve sledovaném monitorovacím vrtu jsou už nyní zaznamenány poklesy hladiny podzemní vody. Obdobně největšího prameniště podzemní vody pro Olomouc s kapacitou 267 l/s s vazbou na CHKO Litovelské Pomoraví má přísné limity z hlediska min. hladin podzemní vody a i zde jsou poklesy hladin o 0,2 m až 0,8 m.

SOVAK ČR, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová