Způsobila otrava olovem z vodovodního potrubí pád antického Říma? Kolik olova voda z římských vodovodů vůbec obsahovala? A jaké to mohlo vyvolat u konzumentů následky zdraví? Tyto otázky se snažila odpovědět analýza vědců pod vedením Francise Albarèdea z Université Claude Bernard Lyon. O výsledcích informuje Český rozhlas Leonardo.

Ve starém Římě představovalo olovo celkem běžný kov. Našel uplatnění především při výrobě nádob a potrubí. Olověné trubky tzv. fistulae sloužily například k rozvodu pitné vody ve velkých městech.

„Otázka, kolik olova skutečně obsahovala voda v římských vodovodech a kolik toxického kovu s ní mohli Římané vypít, zůstávala dlouho nerozřešená. Zcela nedávno se ji pokusil zodpovědět mezinárodní tým pod vedením Francise Albarèdea z Université Claude Bernard Lyon,“ uvádí ČRo Leonardo.

Vědci provedli analýzy usazenin na dně řeky Tibery protékající Římem a na dně Trajánovy zátoky, jež tvořila součást římského přístavu zvaného Portus.

Data Albarèdeova týmu přesvědčivě dokazují, že odpadní voda z římských domácností obsahovala stokrát více olova než voda z místních pramenů sloužících jako zdroje pitné vody. Toto zvýšení koncentrace olova lze jednoznačně připsat na vrub distribuci pitné vody olověným potrubím. O tom, že olovo v usazeninách pochází skutečně z římských vodovodů, svědčí výmluvně i skutečnost, že usazeniny z dob po pádu Říma, kdy došlo k rozsáhlému poškození olověného vodovodního řadu, jsou na olovo výrazně chudší, popisuje ČRo.

Zdroj: ČRo Leonardo , foto: wikimedia commons. almare