Kromě návykové drogy kofeinu obsahují kávová zrna také substanci označovanou například Jihokorejci jako CGA nebo „ester“. Ta, jak píše populárně – vědecký server osel.cz, dokáže zabraňovat degeneraci oční sítnice.

Slovo ester pochází ze staroperského stāra (novopersky setāra), tedy hvězda. Pro Babyloňany byla bohyní lásky (Ištar). V našem případě ale o žádnou hvězdnou lásku nejde, nýbrž organickou sloučeninu, v níž je -OH skupina karboxylové kyseliny nahrazena organickým zbytkem vzniklým z alkoholu po odštěpení vodíku. Estery nejsou nic, co bychom neznali. Žužláme je jako metyl-salicylát ve žvýkačkách. V pomerančových džusech lahodí jazyku jako oktyl-acetát. V malinovkách jako isobutyl-formiát a v podobě isopentyl-acetátu chutná v banánovém pudinku i miminům. Případně v ananasových šidítkách pod označením etyl-butanoát. V taštičkách s jablkovou náplní zase vůni jablek imituje metyl-butanoát. Mnozí z nás ale před štrúdlem dávají přednost butyl-acetátu v hruškovici, uspokojí ale i tuzemácký etyl-formiát. V našem případě máme na mysli ester kyseliny kávové a chinové.

V lékařských elaborátech se s ní setkáte pod názvem caffeic acid, chemici jí uchovávají v lahvičkách s nápisem 3,4-dihydroxycinnamic acid. Nám laikům se asi přece jen víc pozdává ta kyselina kávová, už kvůli vůni. Názvu navzdory je i v jádrech ořechů, semenech olejnin i dalších rostlinách, nicméně kávová zrna jí mají asi nejvíc. Ukázalo se, že tato kyselina je také silným antioxidantem. Zatím nevíme přesně, v čem její účinek vězí, nicméně víme, že nedostatek se projevuje neblaze, přispívá k infarktu. O to dnes ale nejde, deriváty kyseliny kávové jsou známé i jako ligandy.

Ligandy jsou malé molekuly, které se vážou na určitý protein. V tomto případě na retinoidní receptory. Aktivují je. Jakmile se ligand k receptorovým výčnělkům na cytoplazmatické membráně přichytí, vyvolá buněčnou odezvu. V našem případě se signály zapojí do metabolismu derivátů vitaminu A. Ten má hodně dlouhé prsty a účastní se mnoha důležitých dějů. Dnes nám jde jen o ty v oku. A jak už říkávaly prababičky, „mrkvička a rak, dělá dobrý zrak“. I podle vědců kyselina kávová v podobě esteru řídí proliferaci a diferenciaci buněk. Zjednodušeně můžeme říci, že pokud se ligandy s receptory nedohodnou, buňky v očních vlásečnicích se poblázní a rostou, množí se a rostou. Jinde by o nic nešlo, protože to není růst karcinogenní. Postupně ale začnou nadzvedávat a deformovat sítnici a tak začneme vidět, co nemáme. Když se sítnice zkřiví ještě víc, rozpadne se, a pak jsme slepí jako patrona.

Kyselina chinová Je druhou z kyselin esteru našeho zájmu. Kdysi ji naši předci cucali z kůry chinovníku. Usrkávání vylouhovaných plodů kávovníku je ale příjemnější. Kyselina chinová je tím, co nejoblíbenějšímu moku na světě dává tu  příjemně nakyslou chuť. Mnozí z nás ji známe z kyselé pachuti léku Tamiflu. Ten po sobě zanechal vícero pachutí, včetně té, že za něj Česko platilo dodavatelům až dvakrát více, než jiné státy Evropské unie. Levněji ho kupovala Francie, Portugalsko, Řecko, Kypr, Švédsko, Estonsko i Rumunsko. Až když jsme za něj rozhajdali miliony, prosákly na veřejnost výsledky z jeho zkoušek. Překvapivě z nich vyplynulo, že drahý lék na chřipku nebyl o nic lepší, než paracetamol za babku. Ani narychlo opakovanými testy se výrobci pošramocenou reputaci nepodařilo narovnat. Jen se znovu potvrdilo, že u dětí skutečně žádný efekt nemá a u dospělých jen tak, tak. Nás ale zajímá nedávný poznatek výzkumníků z Cornell University, kteří u kyseliny chinové a v jejím silným antioxidačním účinku objevili schopnost zabraňovat degeneraci myší sítnice.

I když blahodárný efekt zjistili výzkumníci jen u hlodavců, nikomu se zatím nepodařilo nahlodat představu, že tomu je u lidí stejně. Zrnka kávy, zvláště ta čerstvě sklizená, mají v průměru jen 1 procento kofeinu, zato mají 7 až 9 procent kyseliny chlorogenové. Proto je nanejvýš pravděpodobné, že pití kávy naše oči chrání před degenerativními procesy, ať už nám hrozí od špatných genů, nebo z konzumace disruptorů, které si veřejnost správně překřtila na hormonální buldozery a kterých je v životním prostředí čím dál tím víc.

Zdroj: www.osel.cz, primární zdroj: Journal of Agricultural and Food Chemistry, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová