Ekologický server memza.cz pokračuje v seriálu článků o vodě s názvem „Voda – nositelka koloběhu, jenž zachovává veškerý život“. Dnešní díl je věnován regulaci velkých vodních toků v Evropě.

Stačí se podívat na velké vodní toky střední Evropy. Dunaj, Rýn, Morava. Tyto vodní tepny života na planetě dávají samy důkaz o tom, jak špatně a necitlivě byly jejich regulace prováděny. Obrovské škody, které byly špatnými regulacemi napáchány zejména na  středních a dolních tocích těchto řek vypovídají o špatně provedené mechanické regulaci, čímž celé tyto vodní toky ztrácejí ve své podstatě to nejcennější, a to svoji fyzikální hodnotu z hlediska jejich potřebnosti pro zachování života na planetě.

Téměř milion hektarů velmi kvalitní ornice v průběhu regulace Dunaje odplulo směrem k dolnímu toku Dunaje právě díky těmto regulačním zásahům do jeho přirozeného toku. K podobnému zaplavení čistých řek a jejich přirozených řečišť docházelo na všech těchto řekách. Dnes je Dunaj, nazývaný vzletně „krásný, modrý Dunaj“, šedivou blátivou břečkou. Kdysi se na jeho dně blyštilo „říční zlato“. Důkaz životodárnosti, čistoty, dravého toku této vodní cesty života. To samé bylo a dnes je na Rýně.

Toto říční zlato se pohybovalo po jeho dně a za jasných nocí probleskovalo až nad jeho hladinu. Tyto zlatavé záblesky mají původ v křemíncích na dně těchto kdysi zdravých řek. V noci, při poklesu teploty vody stoupá její vlečná síla. Tímto projevem zdravé řeky se kamínky na jejím dnu dostávaly do pohybu. Křemínky se o sebe třely, v proudu řeky se vzájemně otíraly. Tento efekt tření vyvolával onu pověstnou zlatavou záři, která ze dna čisté řeky vycházela a zářila nad její hladinu.

Tento úkaz na řece Rýn zavdal vzniku oněm pověstem o zlatě Niebelungů, na jejím dnu ukrytém. Dnes se v líně valící břečce, která díky oněm zásahům člověka ztrácí i onu pro sebe ozdravnou změnu teploty vody a jí vyvolanou změnu rychlosti proudění může problesknout leda tak nějaký plastový kelímek nějakého poblíž ležícího fastfoodu.

Toto „říční zlato“ dnes leží zavaleno v nesmírně velkých štěrkových nábřežích dna řek, přes které se líně a těžkopádně valí špinavá vodní masa. Životodárný to proud planety Země! Toto již není dravý, zdravý vodní proud, toto je poničená vodní masa, díky zásahům člověka vytlačena ze svých přírodní, přirozených, tisíciletým vývojem vzniklých vodních drah, které ji dodávaly sílu, duši a energii. Dnes postupně umírá, jako celé bioklima této planety.

Na kteroukoliv z hlavních velkých řek se člověk dnes podívá, uvidí to samé. Děsivý rozklad těchto drah života, děsivou destrukci krve Země – vody, které člověk svými nesmyslnými zásahy vzal její duši a energii. Z logiky prováděného, či páchaného na vodstvu planety je pak naprosto zřejmé, že čím větší a nákladnější regulační opatření jejich toků vodními stavbami, tím větší rozsah mají následné škody a dopady na život planety. A ovoce těchto kroků člověka – pustošení řek – již začíná nejen lidstvo pociťovat na stavu životního prostředí planety Země a následně pak na svém vlastním zdraví a kvalitě života.

Zdroj: www.memza.cz, ilustrační foto: “Vater-Rhein” am Treppenaufgang zur Tempelstraße in Bonn – Hawobo (CC-BY-SA-2.0-de)