Zejména v zabetonovaných městech je třeba systémově budovat zasakovací prvky s cílem zvýšení retenční schopnosti lidských sídlišť. Některé z možností uvádí článek brněnské spolupracovnice portálu Naše voda Zuzany Zajícové.

Česká republika je všeobecně známá jako pomyslná střecha Evropy, což v podstatě znamená, že na území našeho státu nepřitéká žádná povrchová voda z jiných zemí a veškerá srážková voda, která se nevypaří do ovzduší či nevsákne do půdy, odtéká v největších českých řekách pryč. Zásoby našich stojatých povrchových a podzemních vod jsou tedy tvořeny v zásadě jedinou složkou – dešťovými vodami. Racionálním a uvědomělým hospodařením s nimi v lesích, ve volné krajině i v městech můžeme zmírnit nepříznivé účinky velkých vod stejně jako sucha, jehož projevy jsou v posledních týdnech častější a zřetelnější než kdykoli dříve.

Infiltrace neboli vsakování je proces, kdy se povrchová voda pohybuje vertikálním směrem, tedy shora dolů. Její důležitost roste zejména v době vysokých srážkových úhrnů, kdy snižuje objemy povrchových akumulací vod a tím efektivně zmírňuje např. erozní a ničivé účinky vod. Zároveň přispívá ke zvýšení vlhkosti, neboť zadržuje vodu v místech vsaku a umožňuje vypařování. Kapičky vodní páry rovněž ochlazují daný prostor, čímž vyrovnávají teplotní extrémy. Jako názorný příklad poslouží horký letní den strávený na lavičce vydlážděného náměstí obklopený vysokými domy, ze kterých sálá teplo a vzduch se tetelí v porovnání s posezením na lavičce v hustém listnatém lese. Sami si jistě dokážete odpovědět, kde je klima příjemnější.

Nyní už víme, co je to infiltrace a proč je výhodné ji využívat. Ve volné krajině i v lese je infiltrace usnadněna dominancí nezpevněných půdních povrchů, ať už se jedná o lesní hrabanku, ornou půdu či travní porost. Na rozdíl od velkých měst obce většinou disponují dostatkem zelených ploch, ať už se jedná o pozemky obecní či soukromé. Samozřejmě vsakovací prvky je vhodné podporovat ve všech typech územních celků, nicméně města s minimálním podílem zeleně a omezenými prostorovými možnostmi by měla na tyto zásady dbát prioritně.

Možností, vodu v zastavěných územích zadržet, je několik a všechny jsou jednoduché a snadno proveditelné. Jedná se především o travnaté plochy, kde každý plošný centimetr plní svou funkci plnohodnotně. Trávníky nemusí být nutně velkých rozměrů, dokonce efektivnější mnohdy jsou soustavy malých různě na sebe navazujících zelených ploch. Je možné a v prostoru vyhrazeném pro pohyb lidí snad i žádoucí, aby působily rovněž esteticky, proto je možné využít okrasné traviny různých velikostí a tvarů. Kombinace vysokých trav představuje i z pohledu údržby šetrnější řešení, neboť je není potřeba pravidelně kosit. A co je ještě důležitější – vysoké trávníky nejsou ohroženy sešlapáním.

Zelené plochy jsou z funkčního hlediska využívány jako otevřené příkopy, průlehy nebo malé nádrže shromažďující vodu do míst k tomu předem určených. Takové plochy jsou součástí městských parků, rekreačních zón, dětských hřišť nebo psích výběhů. V místech, kde z nejrůznějších důvodů nelze udržovat trávníky a drobnou zeleň, jako jsou květinové záhony nebo skupiny keříčků, se využívají sypké materiály – od přírodního kamení rozmanitých frakcí po keramzit. Zajímavou kombinaci tvoří štěrkové trávníky. Také mulčovací kůra funguje výborně, dokonce po dešti příjemně voní. Nelze opomenout využití chodníkových dřevěných dlažeb či roštů, které bohužel nebývají ve veřejných prostorech příliš často uplatňovány. Od těchto přírodních možností přejdeme ke stavebním prvkům, které zastupují nejen všeobecně známé polovegetační betonové tvárnice, zatravňovací díly a mříže umožňující prorůstání trávy, ale také technologické novinky v podobě trvale propustných dlažeb. Těmi voda prakticky okamžitě díky vysoké pórovitosti použitého materiálu prosakuje, pomocí filtračních vrstev dochází k jejímu čištění a voda se může částečně i odpařovat1. Tyto ekologické dlažby představují trendy blízké budoucnosti, neboť kombinují šetrné hospodaření se srážkovou vodou a nijak neomezují stavební plochu. Podle uvedených vlastností se však pohybuje také cena těchto výrobků. V mnoha případech proto stačí zatravnit spáry mezi jednotlivými dlažebními díly, kde jsou náklady na zhotovení prakticky nulové.

A kde by se měly zmíněné zasakovací prvky umisťovat? Ideálně tam, kde za dešťů dochází k akumulacím vod a vzniku bezodtokých kaluží (výtoky rýn, úpatí svahů), kolmo na soustředěné dráhy odtoku ve sklonitých pozemcích (podél komunikací), jako obvodové pásy budov nebo stromů. Lze takto budovat nová a renovovat stávající parkovací místa a plochy určené k občasnému pojezdu vozidel, široké chodníky lze rozdělit úzkými podélnými prvky, podél silnic instalovat krajnice se štěrbinami zajišťujícími odvodnění.

Budeme-li odvážnější, můžeme budovat zelené střechy budov, zastávek dopravních prostředků a garáží, zakládat zelené fasády domů nebo pěstovat vertikální zahrady a parky. Protože čím větší bude podíl ploch umožňující infiltraci vody v místech, kde jinak převládá beton, tím se zvýší vlhkost vzduchu, zmírní horké teploty v letních měsících a městská prostředí budou skoro jako byste seděli na té lavičce v tom hustém lese.

Další informace lze nalézt například na:

http://www.pocitamesvodou.cz/wp-content/uploads/2014/03/PSV_SBORNIK_exkurze.pdf  http://www.enviweb.cz/clanek/voda/99675/svycarsko-nemecka-inspirace

http://www.bydleni-iq.cz/temata/materialy-a-technologie/ekologicke-dlazby/

Naše voda – Zuzana Zajícová, zdroj foto: http://mujdum.dumabyt.cz/obrazek/4e5f752163656/stavba-zahrada-chodniky-dlazba-07_586x392.jpg