Eroze je nejvýznamnější zdroj zhoršování kvality půdy, který na úrovni EU způsobuje roční škody odhadem za 14 miliard eur. Poukazuje na to ve svém komentáři pro Lidové noviny bývalá ministryně zemědělství ČR Milena Vicenová.

Je léto a opět se začaly objevovat zprávy o prudkých deštích, silnicích zaplavených vodou a ornicí. Majitelé domků a chalup mohou být opět nepříjemně zaskočeni záplavou bahna do výše i několika desítek centimetrů. Starostům přibývají starosti a náklady na vyčištění komunikací a zabahněných rybníků. Eroze půdy je ale mnohem větším a dražším nebezpečím.

V České republice je úbytkem ornice následkem vodní eroze ohrožena více než polovina zemědělských půd. Vážně je poškozeno 450 tisíc hektarů, tedy více než deset procent zemědělského půdního fondu. Každoročně u nás vodní eroze odplaví na 21 milionů tun ornice. Dalších 14 procent zemědělského půdního fondu je ohroženo větrnou erozí a 45 procent půd jejím utužením.

Typickou ohroženou oblastí je jihovýchodní Morava. Až pojedete v létě na dovolenou a bude právě po dešti, všimněte si korýtek vymletých vodou, nánosů bahna, erozních rýh vyplněných jezírky vody. Při pozorném pohledu uvidíte světlejší místa na zoraných polích, kde je smytá vrstva nejkvalitnější ornice. Snímky zachycující erozi, mívají společný jmenovatel – obvykle se na nich pěstuje kukuřice, ale také brambory, řepa, bob setý, sója nebo slunečnice. Důsledky boje o půdu Ve velkém začala být eroze vážným problémem v sedmdesátých letech 20. století, v etapě slučování menších zemědělských podniků do větších ekonomických celků s výrazným dopadem na životní prostředí. Vážně se také narušil vztah zemědělců k půdě a venkovskému prostoru. Zmizely remízky, zatravněné údolnice, cestní příkopy. S tím i povědomí, komu patřila dřív pole, jak se jmenoval sedlák, který na nich hospodařil. Zapomnělo se na slova zkušeného hospodáře, kde se nevyplatí pěstovat okopaniny a kde hrozí přívaly vody.

Charakter práce v zemědělství se měnil od chovu zvířat a pěstování polních plodin „k živočišné a rostlinné výrobě“. I zarytí odpůrci násilné kolektivizace někde v koutku duše a neradi přijali argument, který se zdál logický – na velkých celcích se hospodaří lépe a ekonomičtěji.

V devadesátých letech se často mluvilo o tom, že „nám v EU chtějí rozbít naše družstva, protože jsou tak úspěšná“. Důsledkem nejen dlouhodobé propagandy, ale i tvrdého boje o půdu po roce 1989 je skutečnost, že Česká republika nepřijala plně evropský model rodinných farem. Přibližně 87 procent zemědělské půdy, na které se dnes hospodaří, je pronajatých.

Jak uvádí ekonom Tomáš Doucha z Ústavu zemědělských a ekonomických informací, vlastníci půdy jsou velmi fragmentovaní. Dle něho dva až tři miliony vlastníků zemědělské půdy mají vždy jen malý kousek půdy, necelý hektar, přičemž převážná většina z nich na pozemcích nehospodaří a pronajímá je. Není výjimkou, že družstva a společnosti mohoumít smlouvy až se stovkami vlastníků. Stav je příznivější pouze u rodinných farem. Jejich majitelé (zahrnutí do kategorie fyzických osob, protože rodinné farmy samostatně sledovány nejsou) půdu vlastní z 55 procent.

Nevratné změny Dopad kolektivizace a budování velkých lánů na kvalitu půdy je mnohem hlubší, než si myslíme. Půda je velmi pomalu obnovitelný přírodní zdroj, pro přežití ekosystémů naprosto nezbytný. Jeden centimetr ornice se za příznivých podmínek vytváří nejméně sto let. Eroze zemědělské půdy působí velké škody, které jsou nevratné. Zhoršují ji klimatické extrémy, střídající se období sucha a prudkých dešťů, orientace na pěstování kukuřice, nevhodné technologické postupy a nedostatečné zapravování organické hmoty, třeba hnoje nebo meziplodin, do půdy.

Možností, jak erozi zpomalit a pokud možno zabránit zvyšování škod, se zabývá Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy (VÚMOP). Inženýr Marek Batysta vysvětluje, že jednímzdůležitých kroků je propojení pravidel pro poskytování dotací s dostatečně přísnými požadavky na zemědělce. Ti dobře znají takzvané gaeky, správně Standardy dobrého zemědělského a environmentálního stavu (GAEC).

Hospodaření v souladu se standardy GAEC je jednou z podmínek poskytnutí dotací, a to plné výše přímých plateb, některých podpor Programu rozvoje venkova (v rámci jeho druhého pilíře zaměřeného na zlepšování životního prostředí a krajiny) a některých podpor pro pěstitele vinné révy. Standardy GAEC II jsou speciálně určeny k ochraně půdy před erozí. Nastavená kritéria pro splnění podmínek GAEC I a GAEC II jsou měkká. Vzhledem k celkové ploše ohrožené zemědělské půdy jsou nastavena mírně, a tím protierozní ochranu půdy řeší nedostatečně. Netýkají se navíc všech hospodařících subjektů, ale pouze zemědělců, kteří čerpají dotační prostředky.

„Na základě dlouholeté odborné a vědecké praxe byly vymezeny oblasti, jež jsou erozí ohroženy mírně (označují se MEO) nebo silně (takzvané plochy SEO). Podíl těchto oblastí chráněných standardy GAEC II je jen 11 procent, podle odborníků by měl být mnohem vyšší, až 50 procent. Zemědělci si na Portálu farmáře mohouvmapě LPIS (veřejný registr půdy) vyhledat své pozemky. Silně erozně ohrožené plochy jsou ve vrstvě označeny odstíny červené barvy, mírně erozně ohrožené plochy odstíny žluté barvy. Zemědělci rovněž naleznou, jaká pravidla mají pro daný půdní blok dodržovat,“ vysvětluje Batysta.

Ne vždy se ovšempodařilo přesně vymezit ohrožené oblasti na základě technických parametrů. To, které plochy zemědělské půdy jsou nejvíce ohrožené erozí, se bohužel nejlépe pozná právě po přívalových deštích. Proto výzkumný ústav ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství ČR a Státním pozemkovým úřadem přistoupil v roce 2012 k dalšímu, velmi důležitému kroku: k monitoringu eroze zemědělské půdy. Jak tento monitoring funguje?

Inženýr Batysta to popisuje: „Jakmile kdokoliv zjistí následky eroze, může je nahlásit do monitorovacího systému a pracovníci VÚMOP zjistí přímo na místě, kde přesně, v jakém rozsahu a hlavně proč došlo k takzvané erozní události. Příčinou může být nedodržování pravidel ze strany zemědělců, ale také podcenění rizika míry ohrožení.“ Řešení jménem svazenka Vhodným a důležitým preventivním nástrojem jsou pozemkové úpravy (viz box). Jejich uskutečňování často naráží na nedostatek financí. Chybějí také pozemkyvmajetku státu nebo obce, na nichž by se úpravy mohly uskutečnit, často se naráží na neochotu majitelů půdy spolupracovat. Neplatí to samozřejmě všude. „Velké pochopení jsme našli třeba na Farmě Horák Čejč,“ říká Batysta a dodává: „Problémy s erozí se podařilo vyřešit podsevem svazenky vratičolisté do kukuřice.“

Dalším potřebným nástrojem je zpřísnění legislativy. Vpřipravované novele zákona o půdě by měla být poprvé zmíněna ochrana před erozí, bez prováděcí vyhlášky to však nestačí.

Od zahájení monitoringu erozních událostí bylo až dosud zjištěno 394 případů, z toho 94 opakovaných. Ukáže-li se, že k erozním událostem dochází opakovaně, je namístě přeřadit daný půdní blok do přísněji sledované kategorie (MEO nebo SEO).

To nepřijímají zemědělci právě s nadšením. Protierozní opatření zmenšují produkční plochu, vyžadují zvýšené náklady a vylučují pěstování plodin, které jsou komerčně výhodné. Po dohodě se zemědělci je možné přeskupit ohrožené půdní bloky, a tím zjednodušit obdělávání polí. Někdy však pracovníci VÚMOP narazí na mimořádně tuhý odpor a nepochopení a nezbývá než podat návrh na přeřazení do MEO či SEO ministerstvu zemědělství. Takových případů je zhruba pět až deset procent.

Rodinné farmy vítězí Předseda Asociace soukromého zemědělství ing. Josef Stehlík považuje monitoring erozních událostí za důležitý nástroj a doufá, že se pro něj najdou prostředky v rozpočtu ministerstva. Nejvíc ohroženi a postiženi jsou vlastníci půdy.

Je dokázáno, že eroze snižuje cenu zemědělské půdy. Z podrobných kalkulací vyplývá, že ve sledovaných územích zasažených erozí se cena půdy snížila asi o osm procent. Ti, kdo hospodaří na pozemcích pronajatých na určitou dobu, nemají motivaci pro dodržování opatření proti erozi. Pak se může stát, že majitel dostane půdu zpět ve značně degradovaném stavu a s mnohem nižší tržní cenou.

Dnes už je zřejmé, že ekonomika velkých celků ani zdaleka nevítězí nad rodinnými farmami schopnými reagovat pružně na změny vnějšího prostředí a díky osobnímu nasazení a zodpovědnosti lépe zvládat riziko a nepříznivé okolnosti. Právě rodinné farmy mají životní zájem na tom, aby půdu předaly dalším generacím v dobrém stavu.

Často se diskutuje o soběstačnosti Česka v zemědělských komoditách. Tato diskuse je zavádějící a až příliš z ní je cítit úsilí těžit z podvědomých obav občanů z nedostatku potravin k prosazení růstu dotací především do „prvního pilíře“, tedy zejména na modernizaci zemědělských podniků. Často se argumentuje nedostatečnou soběstačností u vepřového masa nebo drůbeže. Nemluví se však o tom, že například v pěstování kukuřice je Česko soběstačné až z 230 procent! Ano, právě kukuřice, jež je z hlediska eroze strašákem číslo jedna.

Důvodem je dotační politika podporující vyrábění elektřiny v bioplynových stanicích. To má jistě význam a smysl, když se jako zdroj využívá odpad. Je-li však jako biomasa použita kukuřice, výsledkem je radikální zhoršení stavu krajiny a nenapravitelné škody na půdě. Mějme na paměti, kam může vést podceňování nepřítele zvaného eroze. Za pár let už může být pozdě.

Zdroj: Lidové noviny, ilustrační foto naše voda – Nina Havlová

22.7.2014 6.30, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě, Rybářství a rybníkářství, Voda a naše peněženka, Prevence povodní, voda v krajině, Podnikání s vodou a zákony, Přehrady a vodní díla, Komentář týdne