Ačkoliv je kvalita vody v ČR na dobré úrovni, i u nás se často nějaký problém vyskytne. Některé potíže jsou patrné na první pohled (kaly, zápach vody, chuť vody) a jiných si ze začátku nemusíme vůbec všimnout (tvrdá voda, bakterie). Jak se s problémy vypořádat?

Nejčastěji nás trápí vodní kámen

Vodní kámen vzniká jako důsledek tvrdé vody. Tvrdá voda se říká té vodě, která má v sobě zvýšený podíl minerálů způsobující její tvrdost. Jsou to zejména vápník a hořčík, tedy minerály dostávající se do ní při koloběhu vody na zemi. Vodní kámen často výrazně snižuje účinnost zařízení, jako jsou pračky, myčky, rychlovarné konvice či bojlery. Na topných plochách a spirálách se vytváří vápenatá vrstva, která působí jako nechtěná izolace a zvyšuje tak nároky na elektrickou spotřebu. Účinnost pracích a čisticích prostředků také snižuje tvrdá voda. Vodní kámen se nejčastěji odstraňuje octem či kyselinou citrónovou. Ty naneseme na poškozené místo a drhneme kartáčem či hadříkem. Může to však trvat hodiny a proces se musí opakovat.

Změkčení tvrdé vody

Nejrozumnější řešení je odstranění příčiny vodního kamene – změkčení vody. To lze provést několika metodami, z nichž nejpoužívanější a nejúčinnější pro domácnosti a menší provozy je metoda iontové výměny. To je proces, při kterém jsou z vody odstraněny ionty vápníku a hořčíku, které tvrdost způsobují. Druhým nejobvyklejším problémem vody bývá zvýšený obsah železa. Tam, kde je ve vodě železo, bývá i mangan. Tyto prvky nejsou pro zdraví člověka přímo škodlivé, ale i tak se z ní odstraňují – zhoršují totiž chuť vody i její vzhled. Díky železu bývá voda narezavělá a mohou se v ní tvořit úsady, které se opět usazují na zařízeních a v potrubích, které tím ucpávají. Mangan ve vodě vytváří mastné skvrny. Železo a mangan najdeme obvykle u vody čerpané z vlastních studní a vrtů. Viditelné projevy můžeme u vody s obsahem železa pozorovat již od 0,3 mg/l. Limit manganu pro pitnou vodu je 0, 05 mg/l, železa 0,2mg/l.

Odstraňování železa a manganu z vody

Na odstranění železa a manganu z vody lze využít několika metod. Může jít o mechanickou aeraci, oxidaci, či fitraci. Pro chaty, domácnosti a rodinné domy se ale nejčastěji používá opět metoda iontové výměny. Úpravna vody je ale naplněna jinou směsí než v případě změkčení.

Všudypřítomné bakterie

Voda je přirozené místo pro život bakterií a různých mikroorganismů. Některé bakterie jsou však pro zdraví škodlivé, a tak je potřeba je z pitné vody odstranit. Bakterie ve vodě je možné rozdělit na několik druhů. Časté jsou koliformní bakterie, které jsou indikátorem fekálního znečistění stejně jako např. Escherichia coli. Dále to mohou být enterokoky či psychrofilní bakterie. Proti bakteriím se zpravidla bojuje nějakým druhem dezinfekce, tedy jejich zahubením. Asi nejznámější chemií pro dezinfekci vody je chlór nebo šetrnější chlordioxid. Používají se též UV lampy.

Dusičnany (nitráty)

Tyto látky jsou pro vysoký obsah dusíku velmi často používány v zemědělství. Pro své oxidační schopnosti je najdeme i v pyrotechnice. V dnešní době je jejich spotřeba vysoká a tak se vyrábí uměle. Dusičnany jsou častým problémem ve studních či vrtech kam prosakují z hnojených polí či septiků. Problém dusičnanů spočívá v tom, že se po požití v trávicím traktu člověka zredukují na toxické dusitany. Ty reagují s hemoglobinem, který pak nedostatečně plní svoji funkci nositele kyslíku a organizmus se začne dusit. Ohrožení jsou zejména kojenci. Limit dusičnanů pro pitnou vodu je: kojenci 15mg/l, dospělí 50mg/l. K odstranění dusičnanů z vody se používají úpravny vody s anexovou směsí, která na sebe při průtoku vody naváže NO3- a naopak uvolňuje anionty Cl-.

podrobnější informace zde

Naše voda,  ilustrační foto Euroclean.cz