Že se minerální voda čerpá ze země, ví každé malé dítě, ale kde se tam ta voda bere, to už tak zřejmé není. Jak přitom píše server vitalia.cz, teorie o podzemních nádržích našich prapraprapředků jsou tak trochu mylné.

Původ minerálek je mnohem prostší – voda, která před mnoha tisíci lety napršela a zasákla do půdy, prostoupila postupně vrstvou hornin až do desítek či stovek metrů pod povrch země. Zde se přirozeně a dokonale vyfiltrovala a obohatila o minerály a přírodní oxid. Odtud je pak čerpána z hloubi až dvou kilometrů. Tvorba minerální vody se tak nepočítá v řádech roků, ale spíše v desítkách, stovkách či tisících let. Hovoří se o tom, že když se na úpatí Krušných hor, v běžné srážkové době, déšť zasákl do podzemí a šel do hloubky zhruba tisíc metrů, vyšel na povrch po dvou tisících let v podobě Karlovarské minerální vody. Když tedy v blízké době hodně zaprší, můžeme počítat s tím, že za tisíce let si na této dešťovce naši potomci pěkně pochutnají.

Nejbohatší na zdroje přírodních minerálních vod je oblast západních Čech, přičemž tradiční a nejznámější symbol lázeňství představuje Karlovarsko, které se chlubí hned čtyřmi obcemi s přírodní minerální vodou: v blízkosti Karlových Varů se nachází Kyselka a Korunní, další zdroj přírodní minerální vody pak najdeme v Mariánských Lázních a v Mnichově u Mariánských Lázní. Další známý pramen je například v Poděbradech. „Lázně Běloves jsou unikátní tím, že jejich minerální voda obsahuje arsen, Velké Losiny zas vynikají obsahem sirovodíku,“ popisuje Zbyněk Hrkal. Vody v oblasti Darkov jsou fosilní a leží tam miliony let. Jejich nevýhodou je však fakt, že jednoho krásného dne z nich bude vyčerpána poslední kapka. Tyto vody už totiž neobnovují.

Pro tak velké množství minerálních pramenů by si člověk skoro myslel, že vyvrtat díru do země a začít stáčet do lahví může kdokoliv, kdo má pod zahradou vhodný zdroj. Situace ale ani zdaleka není tak jednoduchá, jak se na první pohled může zdát. „Musí se provést vrtné práce, jímací práce a dlouhodobá čerpací zkouška, kdy se kontinuálně zkouší kvalita a stabilita vody. Probíhají odběry a analýzy a dojde k osvědčení zdroje a povolení. Tím to ale teprve všechno začíná,“ vysvětluje Zdeněk Třískala z Českého inspektorátu lázní a zřídel.

Kdo dostane povolení, stává se správcem zdroje a musí dodržovat velmi přísná pravidla. Zakážou se lomy v okolí, v okolí se nesmí provádět hlubší stavby ani stavět přehrady, dálnice či koridory. To všechno by totiž mohlo zatlačit zdroje minerální vody, což by vedlo ke ztrátě celého pramene. Hlídat se musí i rychlost obnovy minerální vody v zemi. Hydrologové spočítají, kolik vody přitéká a kolik je tedy možnost odčerpávat. Kdyby se totiž z vrtů odčerpávalo více, než je povoleno, minerální voda by se nestačila obnovovat stále ve stejné kvalitě.„Pokud by začala klesat mineralizace vody, zakážeme čerpání,“ říká nekompromisně Třískala.

Zdroj: www.vitalia.cz, ilustrační foto: Isifa