Ostrov jižně od Austrálie velký asi jako Česká republika se zcela jedinečnou přírodou – to je v porovnání s nedalekým Novým Zélandem neprávem opomíjená Tasmánie. Nedostatek údajů o této zemi se snaží portál Naše voda nyní napravit. Foto – klikni zde!

Tasmánie leží zhruba 240 kilometrů od jižního pobřeží Austrálie, konkrétně od spolkové země Victoria, a sama Tasmánie je také jednou ze spolkových australských zemí. Mezi Austrálií a Tasmánií i proto pendlují tamní nízkonákladové letecké společnosti a stejně jako v Austrálii je měnou australský dolar. Celková rozloha Tasmánie je 90 758 km2, z toho je 24,64 procenta vodních ploch a celkem 37 procent rozlohy Tasmánie připadá na národní parky, přírodní rezervace a místa zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO. Není divu, na Tasmánii najdeme stovky endemických druhů rostlin a živočichů, především pak ale souvislé porosty stromovitých kapradin, které v takovém množství nerostou nikde na světě a které byly dominantou porostů na planetě Zemi naposledy v mladších prvohorách. Dnes je z nich většinou černé uhlí.

Příroda Tasmánie je jedinečná už na první pohled. Její velkou část pokrývají pastviny pro nekonečná stáda ovcí všech možných plemen a barev, ostatně ovcí žije na Tasmánii mnohonásobně vyšší počet, než tamních obyvatel. Těch je něco přes 500 000, téměř polovina z nich žije v hlavním městě Hobartu v jižní části země, kde je také jedno z letišť s přímým spojením do australských měst. Množství ovcí a skotu volně se pasoucího na rozsáhlých plochách poskytuje nevšední pohledy na krásně „uklizenou“ krajinu, kterou lemují tu jednotlivé vybělené kmeny některé z mnoha desítek odrůd místních eukalyptů, tu celé souvislé porosty s originálním profilem připomínající stromovitou verzi zeleniny brokolice. Celé pobřeží Tasmánie je díky mořské erozi protkáno množstvím skalních rozsedlin, tunelů a geologických útvarů poskytujících nezapomenutelné pohledy z pevniny na moře a naopak. Platí to především pro jižní část Tasmánie, kde je další nejbližší pevninou už jenom Antarktida – mimochodem – za nemalý peníz je možné si na Antarktidu z Tasmánie udělat výlet.

Moře kolem celé Tasmánie má ale na svědomí jedno nepříjemné, na celém ostrově stále přítomné riziko – neustálé a velmi rychlé proměny počasí, kdy se doslova v řádu minut může změnit teplota třeba i o deset stupňů. To je dáno neustále vanoucím svěžím větrem, který po obloze prohání mračna všemi myslitelnými směry. Na druhou stranu je to právě dostatečný přísun vláhy, který je klíčovou podmínkou pro rozvoj místní vegetace a také zdrojem vody pro četné tasmánské vodopády. V Tasmánii lze také i z toho důvodu nalézt a přímo navštívit některé z nejvyšších stromů na světě. Dostatek vláhy je ale i podmínkou pro život tasmánských zvířat, jejichž symbolem je tasmánský čert. Z toho, kolik mrtvých zvířat lze vidět na tasmánských komunikacích po střetu s automobily lze dovodit, že v Tasmánii žije více „třetihorních“ zástupců vačnatců, než v civilizovaných částech Austrálie.

Na rozdíl od Austrálie je v Tasmánii levněji, a například investor do nemovitostí by zajásal – ceny jsou oproti Austrálii asi o 30 procent nižší. Stejně tak tasmánská strava se nám zdála pestřejší a také o něco levnější. Především lze ale Tasmánii v průběhu zhruba jednoho týdne vzhledem k její velikosti projet prakticky celou. Každá její část má své kouzlo, což se portál Naše voda snažil zmapovat prostřednictvím fotografií i videí, a nabídnout alespoň část tasmánské atmosféry i návštěvníkům našeho portálu.

I: Mount Field National Park

Zhruba hodinu jízdy autem (cca 65 kilometrů) od hlavního města Tasmánie – Hobartu, leží jeden z nejznámějších tasmánských národních parků – Mount Field National Park. Tento park poskytuje svým návštěvníkům vše, co je pro řadu národních parků v Tasmánii typické – scenérie hustých porostů stromovitých kapradin, místa s vysokými stromy rodu Eucalyptus, či několik divokých místních vodopádů. Nejznámějším z nich jsou vodopády Russel Falls, k nimž se lze dostat od místního informačního střediska, kde je nutné zakoupit vstupenky do parku, zhruba za 20 minut. Pro ty, kteří plánují kromě tohoto parku také návštěvy dalších tasmánských parků, máme jednu radu – pro vjezd autem do nitra všech parků v Tasmánii lze zakoupit jednotný voucher, čímž lze ušetřit dost peněz. Suma za voucher není velká, konkrétně v tomto parku činila 35 AUS.

Po Mount Field National Park vede několik různě dlouhých tras, většinu z nich může absolvovat každý, včetně dětí, avšak bez kočárků. Asi nejhezčí trasou je okruh, který kromě Russel Falls zahrnuje i další dva tamní vodopády, a to Horseshoe Falls a Lady Baron Falls. Podle v parku umístěných tabulí informujících o délce a názvu tras je také vhodné absolvovat „Tall Trees Track“ vedoucí k místním nejvyšším eukalyptům. Nejvyšší známý jedinec druhu Eucalyptus regens dosáhl výšky 98 metrů, v současnosti jsou ale v Mount Field National Park stromy nižší, maximální výšky kolem 80 metrů. Kmeny mrtvých eukalyptů rozseté po celém území parku však vypovídají o tom, že v této lokalitě skutečně mohou růst a také rostou nejvyšší stromy světa. V parku je také řada jezírek ledovcového původu – nejznámější jsou Twisted Tarn a Twilight Tarn. Snad jediné varování pro méně zdatné turisty se týká výstupu na vrchol Mount Field West – ten trvá několik hodin a přiznáváme – neabsolvovali jsme jej ani my.

Tak či tak se lze při návštěvě parku také tváří v tvář setkat s některým z tasmánských jedinečných živočichů, jako je vombat, ježura či díky dostatku vláhy v parku prý i ptakopysk. My jsme to štěstí neměli, i když se nám několikrát zdálo, že se v naší blízkosti pohybuje další z jedinečných, v Tasmánii ale docela hojných druhů vačnatců, a to bandikut. Každopádně jsme viděli přejeté bandikuty na silnici při cestě do parku i zpět.

Mount Field National Park  byl založen už v roce 1916, což ho činí spolu s Freycinet National Park nejstarším národním parkem v Tasmánii. Oblast kolem Russel Falls je dokonce pro své přírodní krásy chráněna již od roku 1885.

Fotoseriál a videoreportáž si můžete prohlédnout na facebookové verzi portálu Naše voda, samotné video pak na webové stránce v pravém menu „tématická videa“

Naše voda – Petr Havel, Foto a video: Naše voda – Nina Havlová