Zřejmě i v naprosto „sterilní“ vodě se nacházejí nejmenší zatím objevené bakterie na světě. Píše o tom populárně-vědecký server osel.cz s tím, že tyto bakterie jsou tak malé, že se jich do „normálních bakterií“ vejdou stovky a na špičce vlasu by se jich mohlo tetelit sto padesát tisíc.

Za hranici života se do současné doby považovala hranice 200 nanometrů. Norka Birgit Luef s americkými kolegy uveřejnila nyní hezké obrázky něčeho, co takovým sítem prošlo. Pořídili je elektronovou tomografií a vypadá to, realisticky, jako by ani nebyl snímek z elektronového mikroskopu. Autoři si myslí, že přišli na život tak malý, jak malý jen život může být. Objem příslušné buňky je 0,009 krychlových mikronů. Mikron je jedna je miliontina metru, takže to číslo na třetím místě za desetinou čárkou je pro nás normální smrtelníky rozměr nic neříkající. Představit si ho dovedeme až ve chvíli, když si objevený organismus připodobníme k běžné bakterii. Třeba té, která nám v tlustém střevě vyrábí větry a o níž jsme se učili všichni – Escherichia coli. Tak do té by se těch nově objevených vešlo 150.

Na obrázcích které vědci pořídili, se nám snaží namluvit, že to bylo živé. Prý na tom vidí spirálovitě sbalený materiál s vysokou hustotou. To by měla být DNA. Ribozomů prý tyto bakterie mají málo, zato z buněčné stěny do všech stran trčí plno tenkých výběžků (cilie) připomínajících chloupky. Těmi mají spolu buňky komunikovat, aby si mohli vyměňovat živiny. V laboratoři se zatím nepodařilo je kultivovat. To ale nelze mít nikomu za zlé, neboť i u mnohem větších nicotností to bývá problém. K zajištění všech svých životních potřeb tito malí individualisté vyžadují kolektiv větších kolegyň. Vypadá to, že nicotných bakterií bude více, než jen jeden typ. Genetikům vychází, že sítem procházejí nejméně tři odlišné kmeny. Jinak o nich zatím nevíme prakticky nic a teprve až další výzkum by měl odhalit, jak to s nimi ve vodě a půdě chodí. Nejspíš prý budou i v potravinách. V odůvodnění nutnosti dalšího studia vědci nezapomněli ani na zaklínadlo, že by tím mohli přispět ke zjištění jejich vlivu na klima planety.

Genomy toho, co by mohly být ty nejmenší bakterie na Zemi, se pokusili výzkumníci přečíst. Ujala se toho laboratoř Joint Genome Institute v Kalifornii. Analýzu dat a porovnávání s jinými genomy provedli na Universitě v Berkeley. Výsledkem je závěr, že přes filtry neprochází jen jeden typ bakterie, ale že jde o celou škálu. Navíc nejde ani o příbuzné těch, kterým se říká Archea a u nichž podobně prťaví jedinci již byli popsáni.

Všechno, co jsme považovali za samostatně živé, bylo zatím vždy větší, než 200 nanometrů. Jednu chvíli to vypadalo, že mýtickou hranici prolomily nanobakterie. Jejich sláva pohasla, když se ukázalo, že se finský mikrobiolog Olavi Kajander spletl a že to co pozoroval, byly jen vápenaté kuličky zcela bez života. Nyní Norská mikrobioložka společně s americkými kolegy tak titěrné bakterie přece jen objevila. Do těch běžných by se jich vešly stovky a na špičce vlasu by se jich mohlo tetelit sto padesát tisíc. A prý je pijeme i ve vodě, která měla být sterilní. Pomineme-li viry a sporný nález z Austrálie, potom z hlediska velikosti nový objev svou malostí překonal dosavadního držitele titěrnosti Pelagibactera. Ten má sice průměr těla 120 – 200 nanometrů, ale má smůlu v tom, že je tyčinkou a poměrně dlouhou (370 – 890 nm). A tak jeho protáhlost je tím, co ho z trůnu sesadila. Novými jedničkami v nicotnosti se mohou chlubit nově objevené bakterie.

Z nedávné studie víme, že genom Pelagibactera tvoří 1 308 759 párů bází. U nových bakterií, které prochází 200 nm sítem se za pomoci toho, čemu se říká matagenomika, vědci dobrali velikosti genomu okolo jednoho milionu párů bází. To znamená, že by jim titul nejmenšího organismu náležel i při změně pravidel na velikost genomu. Nad dosavadním vládcem moří vítězí nanobakterie o celou třetinu délky.

Zdroj: www. Osel.cz (redakčně výrazně kráceno), primární zdroj: Diverse uncultivated ultra-small bacterial cells in groundwater. Birgit Luef et. al., Nature CommunicationsVolume:6, 27 February 2015. doi:10.1038/ncomms7372, ilustrační foto: Steve Giovannoni, objevitel Pelagibacteru. Pohledem na odkapávající kapku vody nám chce připomenout, že každá je domovem milionu organismů zvaných bakterie. (Foto: Lynn Ketchum, Oregon State University)