Nejen o mýtech o ubývání vody na Zemi bude v neděli 15. března od 9.04 hodin na vlnách Českého rozhlasu Pardubice hovořit s hydrogeologem Zbyňkem Hrkalem moderátorka předpovědí počasí v České televizi Alena Zárybnická. Jako pozvánku přinášíme část uvedeného rozhovoru.

Obvykle ve všech pádech skloňuji jméno toho, kdo přijal mé pozvání. Tentokrát se mi nabízejí rovnou tři varianty – Robert Hofman, David Spark a taky Zbyněk Hrkal. Ti první dva jsou autoři beletrie, ten třetí, docent Zbyněk Hrkal, je hydrogeolog. Dá se říct, že bez něj by ti první dva zkrátka a jednoduše nebyli. Řeč bude nejen o podzemních vodách a beletrii, ale dojde taky na aktuální otázky naší doby. Nemine měsíc, aby se v novinách neobjevil článek s varovným titulkem „Na zemi dochází voda“.

Docent Zbyněk Hrkal po absolvování Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v roce 1981 pracoval v tehdejším Ústředním ústavu geologickém. V roce 1991 odešel na rok do Francie, kde se dál věnoval podzemním vodám. Po návratu do Česka se stal vysokoškolským pedagogem na Univerzitě Karlově a byl jmenován docentem. Od roku 2004 pracuje ve Výzkumném ústavu vodohospodářském T. G. Masaryka a vede oddělení ochrany podzemních vod a také dál přednáší. Kromě toho i publikuje nejen odborné články po celém světě, ale píše také knihy, které, jak se píše v podtitulu té poslední, boří mýty.

Ještě dlužím vysvětlení. Řekla jsem, že Robert Hofman a David Spark jsou autoři beletrie a že by bez vás nebyli. Prozradíme proč?

Je to tak, jsou to mé pseudonymy. Píšu beletrii – detektivky a dospěl jsem k názoru, že s tak blbým jménem, jako je Hrkal, nemůžete prorazit. Domluvil jsem se s redakcí na těchto dvou pseudonymech.

Kdy jste si uvědomil, že vaším oborem bude hydrogeologie a že vás budou zajímat podzemní vody nejen v Česku, ale na celém světě?

Byl to svým způsobem omyl, protože jsem původně chtěl studovat architekturu, to se nepodařilo, pak jsem měl druhou variantu žurnalistiku, což se mi povedlo v podstatě až na stará kolena. Tak z toho jako z nouze ctnost vznikla hydrogeologie.

Hydrogeologii se věnuje i vaše žena. Seznámili jste se už při studiích?

No, nevím, jestli až takovou intimnost mohu sdělit. Je to opravdu kuriozita, všichni si myslí, že jsme se seznámili na škole. Ale bylo to osudové seznámení na inzerát v Mladém světě.

Poslední pracovní cesty Vás zavedly na Blízký východ. Naopak ty první ještě v 80. letech do Vietnamu a Tádžikistánu. To jsou na první pohled dvě zcela odlišné země klimaticky i kulturně. Zavzpomínejme na tehdejší dobu. Jak se plánovaly takové cesty?

Tenkrát to byl opravdu hluboký socialismus. Všechny cesty byly do zemí socialistického tábora. Tyto země měly pro mě obrovský půvab v tom, že jsem poprvé přišel do styku s naprostou exotikou. Jedno byly vlhké tropy a druhé subtropy, respektive skoro pouštní krajina, ale přesto to byl pro mě první kontakt s divokou přírodou.

Vaše poslední cesta se uskutečnila na Blízký východ. Stal jste se vyjednavačem, pokud jsem to dobře pochopila, mezi Palestinou a Izraelem na téma životadárné vody, to chce ohromný kus odvahy. Nebo jsou moje představy Středoevropana o tom, co se tam vlastně odehrává úplně mimo?

Pravdou je, že když jsem jezdil s vozidlem, které vážilo pět tun, okénka měla sílu 5 milimetrů a odolávalo i střelbě pěchotních zbraní, cítil jsem se bezpečněji, než kdybych se tam pohyboval pěšky. Na druhou stranu jsem nezažil žádný okamžik, kdybych se cítil být ohrožený. Určité napětí se tam vznáší od rána do večera. Riziko, že by vás někdo přepadl je vysoké. Přesto musím říct, že se tam cítím jako ryba ve vodě. 

 „Než někam pošlu svého hrdinu, musím si jeho cestu projít sám.“ To je motto Zbyňka Hrkala alias Roberta Hofmana, kterým se řídí, než se pustí do psaní. Nejsou to jenom obyčejné cestopisy. Co tedy píše Robert Hofman? 

Robert Hofman vymyslel neexistující slohový útvar. Zkombinoval jsem klasický thriller, vždy pro mě byl vzor Frederick Forsyth, a já jsem ho zkombinoval s literaturou faktu a s cestopisem. Vznikl z toho konglomerát, který mi všechny redakce začaly vracet. Tvrdily, že člověka, který chce detektivku, nebude bavit poučování z literatury faktu a naopak. Nevím do jaké míry zdařile, ale na každý pád knížky se prodávají. Vytvořil jsem cosi, co na pultech dodnes nebylo. Tak vypadá detektivka v mém stylu.

Já jsem se v samém úvodu dotkla otázky nedostatku vody. Jaká je podle vás realita? Je asi jasné, že titulky ve smyslu „Na zemi dochází voda“ nemají úplně své reálné hydrogeologické opodstatnění.

Nejen hydrogeologické, ale i vůbec vodohospodářské, protože, a to vždy na svých přednáškách zdůrazňuju, voda nám na planetě nikdy nemůže dojít. Respektive ona nám jednou dojde, ale dojde nám v okamžiku, kdy se nám Země bude rozpadat a bude přestávat existovat. Jinak množství vody máme na planetě pořád stejné. S troškou nadsázky můžeme říct, že se koupeme ve stejné vodě, jako pili Římané nebo se v ní koupali dinosauři.

Tvrdíte, že území České republiky je v celosvětovém měřítku naprosto unikátní z hlediska výskytu a využívání minerálních vod. Máme neobyčejnou pestrost chemického složení a fyzikálních parametrů minerálních vod. Bez nadsázky můžeme prohlásit, že na našem území se nachází všechny dosud poznané typy minerálních vod. Proč máme takové štěstí?

Protože Praotec Čech se opravdu zastavil dobře. Mimo jiné se zastavil tak dobře, že máme i pestrou geologii. A to je příčina, proč máme všechny minerální vody, na které si můžeme vzpomenout.

Při předchozích Záletech seděl na vašem místě záchranář Ivo Novák a nechal Vám tady jednu otázku. Rád by se zeptal, jestli souhlasíte s tím, když řekne, že veškeré živelné události jsou tím, že se nám příroda mstí za to, co jí provádíme.

Chtěl bych zdůraznit, že se zabývám hlavně podzemními vodami, zatímco otázka směřuje na vody povrchové. Povrchové vody do určité míry s podzemními souvisí, tak snad budu schopen odpovědět. Pravdou je, že zvyšující se četnost katastrofálních povodní, které nejen Českou republiku, ale obecně svět zasahuje, svádí k tomu, že bychom mohli použít tuto trochu patetickou otázku. Jak to většinou v životě bývá, pravda je někde na pomezí. Negativní dopady povodní skutečně zesilují, tam se z toho nevylžeme. Tam se na tom podílíme skutečně my. Současně zvýšenou frekvenci klimatických jevů bych považoval za náhodný jev, který se zase může zastavit a může se to zlepšit.

Vložit na svůj web

Příště na vašem místě bude sedět historik František Šebek. To je příležitost pro vás se ho na něco zeptat. 

V hlavě a současně i na papíře vzniká druhá knížka, takové volné pokračování, „O lidech a vodě“, která by směřovala spíše do vztahů mezi vodou a historií lidské civilizace. Chtěl bych se zeptat, zda jsou nějaké záznamy, jak vypadalo historické zásobování regionů, města a celé té oblasti.

Autor a foto: Alena Zárybnická

13.3.2015 14.32, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě, Čistota vody a rekreace, Rybářství a rybníkářství, Prevence povodní, voda v krajině, Přehrady a vodní díla