V rámci osvětové rubriky deníku Lidové noviny „Zeptali jsme se vědců“ odpovídá na otázku „Proč voda pramení častěji na horách než v nížinách“ Zdeněk Kliment z katedry fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Prameny nacházíme jak v horských, tak v nížinných (rovinatých a pánevních) oblastech. V horách je jejich výskyt umocněn několika faktory. Je to vyšší členitost a sklonitost reliéfu, pestřejší geologické poměry, mělčí horizonty půdního a zvětralinového pokryvu pro oběh podzemní vody a také fakt, že voda může po vývěru odtékat ve směru gravitace po povrchu do níže položených částí. Hory jsou pramennou oblastí vodních toků. Horské regiony se vyznačují vyššími srážkovými úhrny a menším výparem. Zároveň nejsou tolik ovlivněny činností člověka – na rozdíl od intenzivněji hospodářsky využívaných nížin, kde řada přirozených pramenů a pramenišť zanikla.

Podle způsobu vývěru vody rozlišujeme prameny sestupné a výstupné. K sestupným náleží údolní a svahové prameny – například suťové, kdy voda na dolním konci suťoviště volně vytéká na povrch –, nebo prameny vrstevné, kdy voda stéká pod zemí po nepropustné vrstvě a na povrch proniká v místě terénního zářezu.

Výstupné prameny, kde voda vyvěrá v důsledku tlaku přitékající vody, jsou často vázány na rozhraní odlišných horninových komplexů a na zlomy, které narušují sled vrstev. Zvláštním případem jsou prameny přelivné, kde se voda hromadí v podzemní zásobě a přes její okraj přetéká na povrch. Podle tlaku na hladině podzemní vody rozeznáváme hladinu volnou, kde je tlak roven tlaku atmosférickému, a hladinu napjatou, například u artéských vod.

Zdroj: Lidové noviny, ilustrační foto Naše voda (sirný pramen) – Nina Havlová