Stovky milionů korun hodlá v příštích letech vynaložit stát na vybudování rybích přechodů na tuzemských vodních tocích. Otázkou ale zůstává, zdali budou mít vynaložené finanční prostředky kýžený efekt.

Jak totiž ukazuje dosavadní praxe, vybudování rybího přechodu automaticky neznamená, že jej budou ryby skutečně využívat. I kdyby jej ale migrující populace ryb opravdu využily, není navíc jisté, zda reálným výsledkem bude žádoucí množení rybích populací. V minulosti napřímená koryta vodních toků totiž mimo jiné zlikvidovala vhodné lokality k vytírání ryb, jako jsou různé tůňky a další klidná místa pro tyto účely. Pouhé vybudování rybích přechodů se tak může stát bez doprovodných opatření vyhazováním peněz.

Vše také nasvědčuje tomu, že funkčnost rybích přechodů by měla být součástí podmínek dotací na jejich vybudování. Částečným problémem je i malá, přesto však desetiprocentní spoluúčast investorů rybích přechodů, neboť i zmiňovaných deset procent může v praxi představovat částku i několik milionů korun. To znamená, že investoři mají při konstrukci rybích přechodů tendenci šetřit, přičemž výsledkem je často zcela nefunkční rybí přechod. Naskýtá se tedy otázka, zdali není lepší „přisypat“ ze státních peněz o něco více financí na příslušné projekty, než ušetřit určitou sumu peněz s rizikem, že devadesátiprocentní dotace bude ve své podstatě k ničemu.

Funkčnost rybích přechodů byla v minulosti předmětem rozsáhlých studií mimo jiné v sousedním Německu. Jejich zkušenosti by tak mohly být inspirací i pro tuzemské projektanty jinak prospěšných opatření.

Rybí přechody nepochybně nejsou rozhodujícími investičními akcemi. Hledáme-li ale v současné době, často na nesprávných místech, rezervy ve výdajích státního rozpočtu, mělo by se ono hledání týkat také efektivity investic do rybích přechodů. Jinak nám zase, tentokrát doslova, protečou další peníze mezi prsty.

Petr Havel