Přestože není kvalita povrchové vody z hlediska nároků na pitnou vodu vždy taková, jako kvalita vody podzemní, a navíc je úprava povrchové vody na vodu pitnou celkově dražší, je třeba se smířit s tím, že povrchová voda představuje hlavní vodárenský zdroj v České republice.

Uvedl to na konferenci věnované problematice vodárenství v ČR v Ostravě předseda představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK) František Barák. „Naše území je oblastí, odkud voda především odtéká a žádné významné přítoky neexistují – vcelku zanedbatelnými výjimkami jsou jen horní Lužnice a horní Ohře,“ konstatoval Barák. Přítok do republiky z území sousedních států je tedy minimální a dešťová voda je odváděna především prostřednictvím řek mimo naše území. Tomu se podle Baráka musí přizpůsobit vodohospodářská struktura a činnosti, které ovlivňují kvalitu vody.

Povrchové zdroje vody tvoří podle jeho slov zhruba 53 procent vodních zásob využívaných v současnosti v ČR pro zásobování obyvatelstva, průmyslu a zemědělství. V tom se situace u nás liší od některých sousedních států, kde je převážná část obyvatelstva zásobována vodou z podzemních zdrojů. Z podzemních zdrojů jsou zásobováni uživatelé zejména ve Francii (56,4 procenta), Německu (72 procent), Itálii (80,3 procenta) a nejvíce v Dánsku (téměř 100 procent). Jsou však i evropské země, v nichž je naopak podíl povrchové vody na zásobování ještě vyšší, než u nás.

Relativní dostatek vody v ČR mimo jiné podle Baráka znamená, že tuzemská legislativa vůbec nepočítá s krizovými situacemi souvisejícími s nedostatkem zdrojů vody. „Naopak, řešíme protipovodňová opatření, některá by měla dokonce být financována z poplatků za odběr povrchové a podzemní vody. Neuvěřitelné, ale reálné,“podotýká představitel SOVAKu.

Mimo jiné proto, že v ČR se po řadu let prohlubuje deficit mezi potřebou investovat do obnovy vodohospodářské infrastruktury ročně zhruba 15 miliard korun, přičemž realita je ani ne poloviční.

Petr Havel