Voda obsažená ve vyhozeném jídlu by stačila zaplnit každoročně téměř tři Ženevská jezera. Uvádí se to v aktuálním vydání bulletinu společnosti Glopolis, který je věnován tématu plýtvání potravinami.

S vyhozeným jablkem nekončí v koši jen vláknina, vitamíny a minerály, ale také množství vody, které bylo potřeba při jeho vypěstování a zpracování. Stejně tak zmizí mnoho živin z půdy, použitých hnojiv či pesticidů. Do procesu jsou zapojeni lidé, kteří za práci dostávají mzdu a používají stroje, které zase potřebují k provozu energii (elektřinu, naftu). V neposlední řadě pak na půdě, na které roste „jídlo pro koš“, mohlo vyrůst něco jiného nebo mohla mít úplně jiný smysl.

Na vyplýtvané jídlo se za rok celosvětově použije 250 krychlových kilometrů takzvané modré vody, což je povrchová i podzemní voda používaná k zavlažování. To jsou skoro tři Ženevská jezera. Třeba k výrobě u nás oblíbeného piva je potřeba přes 148 litrů vody (na jeden půllitr piva). K očekávanému navrácení vody použité pro pěstování zpět do přírodního oběhu však nedochází tak přirozeně, jak je pro zachování planety a udržitelného zemědělství potřeba.

Proč? 1) Vlivem klimatických změn, které na jedné části planety přinášejí vyšší teploty a nižší srážky, zatímco jinde způsobují opačné proměny ovzduší a 2) vzhledem ke globalizovanému trhu s potravinami, které cestují z pole ke strávníkům z velké vzdálenosti, je rovnováha spotřeby zdrojů v potravinách a jejich opětovného navrácení na místo vzniku narušena. Voda, které bylo zapotřebí pro pěstování brambor v egyptských pouštích zavlažovaných unikátními podzemními zdroji či chřestu pro evropský trh pod ubývajícími andskými ledovci, je odčerpávána nezvratně. V případě živočišné produkce se nejedná o vodu, kterou zvířata vypijí, ale o vodu, kterou spotřebovala výroba jejich krmiva. Nejvyšší dopad na vodní stopu má maso, které je obecně velmi náročné na výrobu z hlediska surovin i energií. V poměru k těmto vynaloženým zdrojům je výživová hodnota masa vlastně velmi malá. Ze stejného množství zdrojů vložených do rostlinné výroby by se nasytilo větší množství lidí.

Vypěstované vyplýtvané jídlo zabírá 1,4 miliardy hektarů půdy, což je téměř 30 procent veškeré světové zemědělské plochy. Navíc zemědělsky využitelná půda dnes zaujímá téměř polovinu z celkově dostupné úrodné půdy. Půda je ze své podstaty zdrojem omezeným a intenzivní zemědělství ji vyčerpává (dočasně či trvale). Tím se poté snižuje její produkce. Tímto trpí zejména chudší světové oblasti závislé na vlastní produkci potravin. Zbytečné hnojení a ošetření potravin pak přispívá ke znečištění životního prostředí, zejména vodních zdrojů, k zasolování půdy, jejímu vyčerpání a zvýšené erozi její nejvýživnější vrchní.

Plýtvání jídlem lze samozřejmě vyjádřit i penězi. V roce 2007 dosahoval účet za plýtvání hodnoty kolem 750 miliard dolarů. Nejedná se jen o finance, které byly vloženy do výroby a přípravy jídla. S plýtváním jídlem přichází vniveč i práce lidí, kteří se na výrobě podíleli. K produkci jedné kalorie v jídle je průměrně nutné 7 – 10 kalorií dodat. Produkce masa se opět řadí k nejvíce náročným, na jednu kalorii hovězího je třeba dodat 35 kalorií. U potravin rostlinného původu jsou to v průměru jen tři kalorie. Navíc většina této energie pochází z fosilních paliv a tedy plýtvání jídlem (nejen) tímto přispívá ke globálnímu oteplování.

Uhlíková stopa vyprodukovaného a nesnězeného jídla se odhaduje na 3,3 gigatun ekvivalentu CO2 (údaj z roku 2007). To řadí vyplýtvané jídlo na třetí místo zdrojů tzv. uhlíkové stopy. Je to více než kolik vyprodukovaly v roce 2012 Spojené státy nebo Čína.

Míra plýtvání potravin se liší na celém světě. V oblastech s nízkými příjmy obyvatel se na úrovni spotřebitele plýtvá méně – ztráta se pohybuje mezi 4 – 16 procenty. Potraviny jsou tam hůře dostupné a lidé si nemohou dovolit zdroji plýtvat. Zatímco v bohatších regionech je to mezi 31 – 39 procenty.

Glopolis je nezávislé analytické centrum se zaměřením na globální výzvy a příslušné odpovědi České republiky a EU. Jeho cílem je zlepšit politickou kulturu a přispět k přechodu na chytrou ekonomiku, k energetické a potravinové zodpovědnosti.

Zdroj: Glopolis (redakčně upraveno), ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová (jezero Medard)