Pokud se do začátku vodácké sezóny, která už pomalu ťuká na dveře, nezmění loni novelizovaná verze vyhlášky ministerstva dopravy č. 46/2015 Sb., může mít řada vodáků splouvající naše řeky velký problém.

Uvedená novela vyhlášky „o stanovení vodních nádrží a vodních toků, na kterých je zakázána plavba plavidel se spalovacími motory, a o rozsahu a podmínkách užívání povrchových vod k plavbě“, totiž v pravidlech plavebního provozu stanovila, že „na povrchových vodách, které jsou vodní cestou nesledovanou, je plutí přes jezy nebo jejich propustmi možné pouze se souhlasem jejich správce a může být upraveno signálními znaky.“ To podle výkladu Státní plavební správy znamená, že vodáci již nemohou legálně jez splouvat, aniž by se kontaktovali správce jezu a získali jeho souhlas. Původní znění řádu plavební bezpečnosti přitom stanovovalo, že „na ostatních vodních cestách v České republice smějí malá plavidla plout přes jezy nebo jejich propustmi se souhlasem správce příslušné vodní cesty“. Takové ustanovení interpretovala plavební správa tak, že pokud není před jezem zákazová značka, lze propustí nebo jezem proplout na vlastní nebezpečí. To však nyní reálně není možné.

Podle Státní plavební správy prosadilo novelizované znění podmínek splouvání toků do vyhlášky ministerstvo zemědělství, přičemž motivací ministerstva mělo být údajně vyvinit se z případných nehod na jezech. Správcem vodních toků v ČR jsou totiž v drtivé většině případů státní podniky Povodí, které spadají právě pod resort Mariana Jurečky. Povodí ale poměrně logicky odmítají, že by změnu iniciovaly – jejím důsledkem je totiž výrazný nárůst administrativy spojené s povolováním splouvání jezů, takže by byly podniky Povodí samy proti sobě. Zvláště, pokud si uvědomíme, že podle odhadu samotných vodáků se v ČR ročně vydá na vodu nejméně 630 000 lidí. Naprostým paradoxem pak je, že správci vodních toků investovali nemalé finanční prostředky do bezpečnosti jezů a budování propustí, které mimo jiné využívají právě vodáci. Ti ale nyní jimi nemohou proplouvat a za nelegální splutí jim hrozí dokonce pokuta až 200 000 korun.

Zmiňovaná vyhláška navíc nespecifikuje, zdali je povolení ke splutí třeba pro každou osobu zvlášť, nebo pro skupinu vodáků s nějakým vedoucím. To představuje mimo jiné problém pro vodácké oddíly a svazy, které jezdí na vodu pravidelně s dětmi. Problém je i při zjišťování kontaktů na kompetentní pracovníky správců vodních toků, nehledě na to, že část jezů a propustí je privátních, přičemž neexistuje ani jejich oficiální adresář, ani jejich seznam.

Pravda, jezy by mohly být vybaveny vyhláškou zmíněnými „signálními znaky“. To ale nejsou a zřejmě jen tak nebudou, soudě podle toho, jak dlouhý byl v minulosti proces vybavit varovnými cedulemi jen zvláště nebezpečné jezy. „Normálních jezů“ je nesrovnatelně více, odhadem jde o stovky míst, a například jen na vodáky oblíbené Sázavě je asi 60 lokalit, které by musely být signálními znaky osazeny.

Řešení, zcela operativní, přitom existuje. Zmiňovaná vyhláška č. 46/2015 Sb., prochází právě v současné době opětovnou novelizací, jejímž cílem je na základě poznatků z praxe upravit podmínky pro stání plavidel na vymezených vodních cestách mimo vyhrazená místa ve smyslu povolení stání po dobu nejvýše 48 hodin. Když už se tedy uvedený předpis novelizuje, bylo by také možné vrátit podmínky splouvání jezů a propustí do původní podoby, najde-li se na ministerstvu dopravy někdo alespoň trochu osvícený. Pokud se tak nestane, budou vodáci na každém, i bezpečném jezu, vylézat z lodí a přenášet je po břehu pod tento jez, i když pro splutí na příslušném toku existují vybudované propusti. Což není vždy fyzicky snadný počin. Také mohou samozřejmě sjet propusť „načerno“ a riskovat, že je někdo uvidí a udá, což je zvláště rozvinutá a bohužel i politicky podporovaná vlastnost našeho národa. Nebo přestanou na vodu jezdit. Známý a oblíbený český film „Jak utopit doktora Mráčka aneb konec vodníků v Čechách“ tak dostane z moci úřední druhý díl, nepříliš se názvem lišící – totiž „Konec vodáků v Čechách“.

Naše voda – Petr Havel, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová