V ČR je v souladu s evropskými normami čistoty vod prostřednictvím čistíren odpadních vod vyčištěno zhruba 85 procent území země. V rozhovoru pro portál Naše voda to dnes řekl předseda představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) František Barák.

Barák tak reagoval na článek v Hospodářských novinách z minulého týdne s názvem „Téměř polovina potoků a řek je zasažená fosforem“, podle kterého je znečištění tak velké, že se voda v nedá upravit na pitnou vodu. Deník se odvolává na průzkum České geologické služby, který zkoumá znečištění českých řek a potoků a porovnává ho se stavem z přelomu 80. a 90. let minulého století. Akce stála deset milionů korun a platilo ji Norsko ze svých fondů. Z výsledků přitom vyplývá, že se kvalita tuzemských vod v některých parametrech výrazně zlepšila, například v obsahu těžkých kovů. „Ovšem mnohem horší je to s koncentracemi dusičnanu a fosforu, tedy látek, které čistírny vod téměř nedokážou zachytit. U fosforu proto, že na to technologicky nestačí, a u dusičnanů proto, že se dostávají do řek mimo čistírny,“ uvádí se v článku. Nadlimitní koncentrace dusičnanů v řekách a potocích mají být na pětině území Česka, což oproti přelomu 80. a 90. let představuje snížení jen o jedno procento.

Podle Baráka ale v ČR splňují veškeré velké čistírny odpadních vod zásobující vodou více než 100 000 obyvatel evropské limity. Ty nařizují maximální přípustné koncentrace u velkých čistíren odpadních vod ve výši 10 miligramů na litr vody v případě dusíku a jeden miligram na litr vody v případě fosforu (viz tabulka). Znamená to, že zhruba 85 procent území ČR je řádně vyčištěno,“ zdůrazňuje Barák. Problémy mohou podle něj být pouze na malých lokálních čistírnách, jejichž počet je sice opticky vyšší než počet velkých čistíren, ale jejich podíl na zajištění vody pro obyvatele ČR je oproti velkým výrazně nižší. „Samozřejmě bychom dokázali vyčistit veškerou vodu v ČR, v případě malých čistíren je to ale velmi drahé,“ podotýká Barák. Obdobně se navíc podle něj postupuje i v zahraničí. Ačkoli přitom nejsou srovnatelné věrohodné údaje o podílu vyčištěné vody splňující evropské normy na území členských států, je na tom ČR podle odhadů daleko lépe než například celá jižní Evropa. Tam je v souladu s normami vyčištěno zhruba 40 až 50 procent území států. V lepší situaci než ČR jsou pouze severské státy, Německo a Francie.

Navíc skutečnost, že jsou ve vodě přítomny rizikové látky, bývá značně zveličována. Jako příklad uvádí Barák látku atrazin (látka je obdobná dříve známému a používanému travexu), která je přítomná ve vodě v okolí Třebechovic. Vodohospodáři ale dokáží vodu v tamní oblasti naředit tak, že uvedená látka je vodě přítomná v koncentraci odpovídající jedné kávové lžičce na 130 vlakových cisteren vody.

Tabulka

Emisní standardy: přípustné hodnoty (p)3), maximální hodnoty (m)4) a hodnoty průměru5) koncentrace ukazatelů znečištění vypouštěných odpadních vod v mg/l

Vysvětlivky

1) Rozumí se kategorie čistírny odpadních vod vyjádřená v počtu ekvivalentních obyvatel. Ekvivalentní obyvatel (EO) je definovaný produkcí znečištění 60 g BSK5 za den. Počet ekvivalentních obyvatel se pro účel zařazení čistírny odpadních vod do velikostní kategorie vypočítává z maximálního průměrného týdenního zatížení na přítoku do čistírny odpadních vod během roku s výjimkou neobvyklých situací, přívalových dešťů a povodní.

U kategorií ČOV pod 2000 EO lze použít pro účel zařazení čistírny do velikostní kategorie (v tabulce la nebo lb v příloze č. 1 a v tabulce 1 v příloze č. 4 k tomuto nařízení) výpočet z bilance v ukazateli BSK5 v kg za kalendářní rok na přítoku do čistírny vydělený koeficientem 18,7.

U nových ČOV se pro zařazení do velikostní kategorie v prvním roce po výstavbě (zkušební provoz) použije návrhový parametr v zatížení BSK5. Po prvotním provedení kategorizace je v případě změny zatížení další kategorizace prováděna až s ukončením platnosti povolení k vypouštění odpadních vod.

2) Celkový dusík je ukazatel, který zahrnuje všechny formy dusíku.

3) Uváděné přípustné koncentrace„p“ nejsou aritmetické průměry za kalendářní rok a mohou být překročeny v povolené míře podle hodnot uvedených v příloze č. 5 k tomuto nařízení. Vodoprávní úřad stanoví typ vzorku A nebo B nebo C podle poznámky 3) k tabulce 1 v přílozeč. 4 k tomuto nařízení.

4) Uváděné maximální koncentrace„m“ jsou nepřekročitelné. Vodoprávní úřad stanoví typ vzorku uvedený v tabulce 1 přílohy č. 4 k tomuto nařízení v souladu se stanovením hodnoty „p“.

5) Uváděné hodnoty jsou aritmetické průměry koncentrací za kalendářní rok a nesmí být překročeny. Počet vzorků odpovídá ročnímu počtu vzorků stanovenému vodoprávním úřadem. Vodoprávní úřad stanoví typ vzorku A nebo B nebo C podle poznámky 3) k tabulce 1 v příloze č. 4 k tomuto nařízení.

6) Hodnota platí pro období, ve kterém je teplota odpadní vody na odtoku z biologického stupně vyšší než 12°C. Teplota odpadní vody se pro tento účel považuje za vyšší než 12°C, pokud z pěti měření provedených v průběhu dne byla tři měření vyšší než 12°C.

7) Rozbory odtoků z biologických dočišťovacích nádrží, u nichž kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci do dne účinnosti tohoto nařízení, se provádějí ve filtrovaných vzorcích, koncentrace celkových nerozpuštěných látek však nesmí přesáhnout hodnotu 100 mg/l.

8) Požadavky na dusík je možno kontrolovat pomocí denních průměrů, jestliže se prokáže, že je takto zajištěna stejná úroveň ochrany vod. V tomto případě denní průměr nesmí přesáhnout 20 mg/l celkového dusíku pro všechny vzorky, jestliže teplota na odtoku biologického stupně čistírny odpadních vod je vyšší nebo rovná 12°C. Zohlednění požadavků na funkci biologického odstranění dusíku a plnění limitů při teplotách na odtoku nižších než 12°C může být nahrazeno zohledněním pro časově určené zimní období podle oblastních klimatických podmínek, které stanoví vodoprávní úřad u tohoto ukazatele znečištění.

9) Tento emisní limit stanoví vodoprávní úřad pro čistírnu odpadních vod vybavenou technologickým stupněm pro odstraňování fosforu. U ostatníchčistíren odpadních vod stanoví tento limit v případě, že to tak vyplyne ze stanovení emisních limitů kombinovaným přístupem.

Petr Havel