Na téma prevence před povodněmi uspořádal poslanec Evropského parlamentu Pavel Poc v Bruselu seminář, na němž mimo jiné vystoupil slovenský vodohospodář Štefan Valo, který se přes 40 let zabývá stavbami lesních cest a vodních hrází.

Informoval o tom týdeník Zemědělec s tím, že pilotní projekt zmiňovaného vodohospodáře prokázal,že nepoužívané lesní přibližovací cesty v horách jsou jednou z hlavních příčin záplav. Jejich mechanickým příčným narušením a členěním se zabrání rychlému odtoku vody z vyšších poloh do údolí. Tvrzení ověřil náročným pokusem Tomáš Orfánus ze Slovenské akademie věd. Zájem o spolupráci na projektu projevila Maria Brattemarková z Generálního ředitelství pro životní prostředí Evropské komise s tím, že komise připraví studii o opatřeních přirozeně zadržujících vodu. Ale to není nic nového, na to přišel náš lesnický výzkum jižv sedmdesátých letech a prakticky tyto závěry prověřil v Beskydech. Vladimír Krečmer z Národního lesnického komitétu upozornil, že na základě tohoto výzkumu vyšla v roce 1982 obecně  závazná instrukce k hospodaření na lesních pozemcích v ochranných pásmech vodních zdrojů pro Českou republiku a o rok později i pro Slovensko. Že by Valo o tom nic nevěděl? Instrukce stanovila minimalizaci sítě lesních komunikací s tím, že na svažitých územích se při přibližování dřeva mají používat místo traktorů lanovkové nebo lanové systémy. Jen v beskydské vodohospodářské oblasti se díky ní mohlo zrušit a asanovat 700 kilometrů lesních cest. Tyto normy však transformované lesní hospodářství po roce 1989 nepřevzalo. A tak se v další generaci objevuje již objevené. Ve štědře zaplacené studii komise se patrně dozvíme, z čeho autoři vycházeli a co brali v úvahu. Český ani slovenský předpis to ale rozhodně nebude.

Zdroj: Zemědělec