Vláda ČR minulý týden vrátilo Ministerstvu životního prostředí návrh „poplatkové“ novely vodního zákona. Jak přitom ve svém komentáři konstatuje předseda představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) František Barák, šlo o správné rozhodnutí.

Toto ministerstvo nás již řadu týdnů drtí pozoruhodnou argumentací zdůvodňující zvýšení poplatků za surovou vodu. Musí se zdražit, protože už se 14 let nezdražovalo. Údajně nás nárůst poplatků donutí šetřit podzemní vodu. Proč by se zdražovalo? Co dělá stát pro ochranu a rozvoj podzemních zdrojů vody?

V České republice není jednotný a ucelený přehled o podzemních zdrojích vody. Stát vydává standardy a normy pro podzemní vodu, povolení k čerpání vydávají příslušné vodoprávní úřady. Částečný monitoring podzemních zdrojů vody dělá ČHMÚ, vlastní monitoring zajišťují vlastníci vodárenského majetku nebo jeho provozovatelé, včetně ochrany zdrojových území. Tak kolik to stát, potažmo SFŽP (Státní fond životního prostředí) a kraje stojí? Státu zřejmě 600 milionů korun, které ročně dostává od vodáren za podzemní vodu (polovinu z této částky inkasuje SFŽP a polovinu kraje), nestačí.  Stát chce trojnásobek, tj. 1,8 miliardy ročně. K čemu tyto peníze budou sloužit? Kdo je zaplatí?

Spotřebitelé – občané. Budou tak platit nejvíce v Evropě. K tomu je třeba poznamenat, že v naší zemi zdaňuje a zpoplatňuje stát nejagresivněji v Evropské unii, přes čtyřicet procent z vybraného vodného a stočného připadá státu. Průměrná rodina pijící vodu z podzemních zdrojů zaplatí za vodné po zdražení o 600 korun za rok více než dosud. V ČR se totiž k výrobě pitné vody využívá z 50% voda z podzemních zdrojů, která je k tomu ze zákona předurčena. Tvrzení, že zvýšení poplatků donutí spotřebitele šetřit a pít více pitnou vodu vyráběnou z povrchové vody, je zcestné. Nastavení vodovodních přivaděčů, trubních systémů, měnit nelze. Vodárny většinou vyrábějí pitnou vodu ze zdrojů, které jsou v místě, a které lze obtížně alternovat.

Zdražit se má i stočné, a to významně, především kvůli dusíku a fosforu. Nedávno se česká města vypořádala s přísnými evropskými parametry na dusík a fosfor při čištění městských odpadních vod. Stálo je to miliardy korun. Teď nezodpovědně chce ministerstvo životního prostředí parametry zpřísnit. Důvod?  Potřebuje peníze na financování SFŽP a na nesmyslné populistické programy.

Největším znečišťovatelem vod v České republice je zemědělství, jehož podíl na znečištění je 60%. Proč tedy budu nyní chtít na spotřebitelích vyšší stočné, když bodová znečištění, rozuměno z ČOV, jsou v naší zemi pouze 40%? Není lepší a efektivnější snížit o čtvrtinu 60% znečištění a chtít poplatky od zemědělců? Asi ne, protože kromě zemědělství je i povrchová voda v kompetenci ministerstva zemědělství, zatímco podzemní vodu řídí ministerstvo životního prostředí. Partnera nezklamat.

Odnese to občan, spotřebitel. My to svedeme na vodárny, ty si k tomu určitě něco přidají! Tak argumentují ministerstva. Různá populistická řešení sucha mají zdůvodnit zdražení, malá část vybraných poplatků se přesune do programů, jako je téměř pohádkové zachycování vod do plastových nádob. Populistické a naprosto zanedbatelné. Před možným suchem nás zachrání jen zadržení vody v přírodě, především nové přehrady a nádrže vybudované v blízkosti vodovodních přivaděčů, nádrže, ze kterých bude při přebytku povrchové vody možné dotovat vodu podzemní. Okamžité zrušení výjimky ze zákona o vodovodech a kanalizacích o povinnosti platit za odvádění srážkových vod do kanalizace pro veřejnou spotřebu je rychlým řešením pro zadržení vody v krajině. Všichni ti, kteří dosud neplatí, to jsou správci dálnic, silnic, železnic což tvoří cca 20% odváděných dešťových vod a dále plochy nemovitostí určených k trvalému bydlení a domácnosti, začnou budovat retenční nádrže a vsakovací místa, jen aby nemuseli platit. Jednoduché – nechme to na nich, oni se postarají. A stočné, které dosud diskriminovaný spotřebitel platil i za ty, kteří využívali výjimku, se výrazně zlevní.

František Barák, předseda představenstva SOVAK, ilustrační foto Naše voda